Balkán lehokolmo 2015 3.část – Bosna

IMG_5475

Út 16.6 Gornji Vinalje – Blagaj

Při výjezdu z louky jsme si mohli v klidu prohlédnout, co nám včera ukryla tma – panorama celého Biokova v čele s vrcholem Sveti Jure. Na Hranici nám zbýval cca kilometr, celníci si nás zvídavě prohlíželi, ale zachovali svoje dekorum a na nic se neptali. Sjíždíme do Posušje, hledáme banku a proměňujeme zbylé kuny na konvertabilní marky. Po směně hned zapadáme do nejbližší kavárničky na ranní dávku kofeinu. Tenhle zvyk jsme si tu oblíbili. Tolik kafe jako na týhle dovolený nevypiju za celý rok. V tom horku to fungovalo výborně. Člověk nejenže nabral energii, ale také se zavodnil (velká sklenice vody ke kafi tu je samozřejmostí). Rozhodně to funguje mnohem lépe než samotná voda.

bosna2

Biokovo z bosenských hranic

Biokovo z bosenských hranic

Z hraničního městečka pokračujeme na Široki Brijeg. Při sjezdu do něj, zhruba v 60 km/h, začala Marci křičet a hrozně se na kole mlít. Dost mě to vystrašilo, myslel jsem, že sebou flákne. Když zastavila, tak se to vysvětlilo. Na prsa jí přistál ohromný brouk, ona nevěděla, co to je, tak se lekla a snažila se ho setřást a on se nechtěl pustit :-). Užíváme si, že jsme v Herzegovině, je to tu jiný – spousta zvířat na silnici, lidi se víc hlásí a troubí, i ten ruch na ulici je příjemnější než v Chorvatsku.

Monument před Široki Brijegem

Monument před Široki Brijegem

V Brijegu zajíždíme do centra, sháníme nějakou žrádelničku. Tu nacházíme nedaleko hrdla kaňonu Lištice. Dáváme klasiku jedno maso (tentokrát ražničí) a 2 saláty. Tuhle kombinaci jsme si vychytali – dávají velký porce a Marci toho moc nesní. Navíc není moc taktické se před další jízdou přežrat. A hodně zeleniny nám vždycky přijde vhod. Tentokrát byl gastrozážitek průměrný, přijdou lepší. Než jsme dojedli, začal takovej hic, že jsme nebyli schopní jet dál. Cestou k jídelně jsme viděli koupaliště, tak jsme chtěli dát zevl tam. Koupel už byla rozhodně potřeba. Zvenku se nám ale vůbec nelíbilo, tak jsme zajeli do parku u řeky a vykoupali se tam. Proběhla údržba kol a o půl 5 už si to hrneme na Mostar.

První setkání s Mostarem

První setkání s Mostarem

Museli jsme vyšlapat asi 200m do sedla a za odměnu se pak před náma otevřela fantastická scenérie. Mostar, Neretva, Botín – všechno jako na dlani. Sjíždíeme do města. Máme sice málo času (plánujeme spát v horách za Mostarem), ale chceme si prohlédnout aspoň Starý most. Chvíli se motáme po městě a pak nás na něj navedou ukazatele. Dlážděná silnice nás vyplivne přímo v tom největším turistickým mumraji. Hned do nás něco cpe ženská z informací narve nám do ruky plánky, který nechceme, všichni na nás něco pokřikují… Jdeme se uklidit do čajovny, tam nám dají pokoj. Motat se tu s kolama je nemožný, tak se prostřídáme na prohlídku mostu. Pak dáváme chvilku klídek na vydechnutí a pokračujeme dál.

Stari most v Mostaru

Stari most v Mostaru

Neretva

Neretva

Při výjezdu z centra kolem nás pobíhají žebravé děti, ale ujíždíme jim na křižovatce. Exit z města jsme vychytali – hlavní silnice po pravém břehu Neretvy se opravovala, tak jsme to po ní vzali a bylo tam úplně volno. Kupujeme ovoce u stánku, přejíždíme most a upalujeme na Blagaj. Už je dost pozdě a víme, že by nás mělo čekat pořádný stoupání. To taky přichází, navíc už se stačilo zatmět. Zatím nikde žádný místo na spaní.

Nouzové spaní vedle silnice nad Blagaj

Nouzové spaní vedle silnice nad Blagaj

Jízda s čelovkama do 12% kopce není na lehokole moc příjemná záležitost. Jak člověk nevidí pořádně terén kolem sebe, tak má trochu horší orientaci a to v prudkém stoupání znamená problém se stabilitou. Po hodině jízdu v naprosté tmě vzdáváme s tím, že je to moc nebezpečná (už jsme se motali a občas projížděla auta, bylo to nepříjemný). Stan jsme postavili natvrdo vedle silnice na odpočívadle. Zrovna tam bylo jedno širší a navíc jsme byli schovaní za keřem. Je 11 hodin a jsme naprosto tuhý.

St 17.6. Blagaj – Nevesinje

Azil během bouřky

Azil během bouřky

V noci a ráno pršelo. Zamačkáváme budík a čekáme, až přestane. O půl 9 začalo počasí vypadat nadějně, tak rychle balíme a vyrážíme přes Velež. Cca hodinku je parádně, pod mrakem, nefouká, jede se příjemně. Pak ale padla mlha a krápe. Pořád pohoda, dáváme pláštěny a pokračujeme. Na hřeben nalevo se přihnala hustá tmavá hradba mraků. To nevěstí nic dobrého, ale my jsme pořád optimisti a říkáme si, že se tomu vyhneme. Stejně by tu nebylo kde se schovat.

Bylo dostatek času na to nechat si opláchnout nádobí

Bylo dostatek času na to nechat si opláchnout nádobí

Za 20 minut je to tady, bouřka jako prase. Než jsme vytáhli ponča tak už jsme stačili prolejt. Uděláme si provizorní přístřech z Marci ponča a doufáme, že to brzo přejde. Funguje to tak napůl, navíc jsme prolili už předtím. Po hodině slejváku nám začíná být klendra. Marci využívá chvilky, kdy déšť zeslábl a jde se podívat po cestě nahoru. Nachází vybydlenej nedostavěnej barák – je to jasná volba, už nám ze zimy nekontrolovaně drkotaj zuby. Přesunujeme tam naše krámy, je tu jedna nezabordelená místnost, tak tam přenášíme bagáž.

A taky se prochrupnout

A taky se prochrupnout

Převlíkáme se do suchého oblečení a dáváme si slivku na rozehřátí. Pořádně se ochladilo, oblíkáme všechny rezervy a dojde i na spacáky. Je totiž jasný, že déšť jen tak nepřestane. Po dlouhé době vytahujeme vařič a děláme oběd. A po obědě přišel zasloužený spánek. Tak dlouho jsme nadávali na pařáky a sluníčko, až jsme přivolali tohle. Zhruba za 5 hodin déšť přestává, tak si balíme svoje fidlátka a jedem dál, v plánu je dojet k nejbližšímu ubytku a tam usušit věci.

Přejezd z Hercegoviny do Republiky Srpske

Přejezd z Hercegoviny do Republiky Srpske

To je v Nevesinje, v cestě nám stojí 1090m vysoké sedlo. Cesta nám trvá necelé 3 hodiny, mimo chvilky na začátku celou dobu prší. Déšť už ale není tak intenzivní a jde v něm jet. Hned na kraji Nevesinje je příjemná hospoda, zapadneme sem a dáváme kafe. Taky se ptáme číšníka na ubytko a on nám domluví sobe hned vedle. Je to luxusní apartmánek za 10 euro na osobu. Dáváme sušit věci, rychle se umyjeme a jdeme do hospody na večeři.  V té zimě nám vyhládlo a tak dáváme tentokrát velké jídlo oba. Já klasicky čevapi a Marci osliče (rybu). Výborná žranice. Po večeři se jen odkulíme domů a hned vytuhneme.

Oslič v Nevesinje

Oslič v Nevesinje

Čt 18.6. Nevesinje – Brod

Tisícovka za námi

Tisícovka za námi

Ráno je zima, zataženo, ale neprší. Na cestu vyrážíme před 9. Předtím jsme stihli nákup v místní maringotce. Nemůžeme pochopit, jak se jim tam vejde tolik zboží. Silnice nás nejdřív vede pláněmi plnými pastvin a po 15 km se noříme do kaňonu Zalomky. Jedeme podél vody až do Gacka, kolem nás jsou vrcholky Bjelašnice. Při průjezdi kolem jedné kuči spal na zápraží hned vedle silnice hlídací pes, Když jsme ho míjeli, tak se po nás líně kouknul, pak mu došlo, že by měl hlídat, tak vyběhl a celkem dlouho běžel za náma a vyštěkával nás.

Gacko

Gacko

Příjezd do Gacka byl zvláštní. Idylku tu hyzdí ohromný povrchový důl a tepelná elektrárna. U lomu i v oploceném areálu elektrárny se samozřejmě pasou krávy. Gacko jen projíždíme, směřujeme k NP Sutjeska. Začíná foukat dost silný a studený vítr. Stoupáme kolem nádrže Klinje, pak projíždíme novým tunelem Čemerno (postavený v roce 2013). Byl osvětlený a průjezd proběhl hladce. Jen jsme měli divné pocity z hlučné vzduchotechniky, její dunění bylo strašidelné.

Nádrž Klinje

Nádrž Klinje

Když jsme si za tunelem vypínali světla, sfouknul mě vítr kolo a to spadlo blbě na přehazovačku. Zvláštně se při tom vyhodilo celý rameno a chvíli jsem vůbec nevěděl, co s tím mám dělat. Nakonec jsem ji ale i s pomocí hrubý síly přemluvil k fungování. Průjezd Sutjeskou byl úžasný. Úzké údolí obklopené 800m vysokými stěnami. Pohodu nám ale nedopřávaly silné poryvy větru, které nás párkrát málem shodili ze sedla.

Tunel Čemerno

Tunel Čemerno

Před soutokem Sutjesky s Drinou nás čekalo překvapení a neplánovaných 300 výškových metrů do vrchu, které jsme si vzápětí sjeli. Už za soumraku přijíždíme do Brodu. Docela dlouho jsme se pokoušeli sehnat místo na stan, ale v zařízlém, zastavěném údolí nebyla šance. Když zastavujeme za mostem, přilepí se na nás poloožralí týpci a hrozně se zajímají o to, kde budeme spát. Je nám jasný, že by se nás chytli a že nemá cenu tu nic moc vymýšlet. Ptáme se jich proto na kemp a oni, že je kousek, že nám ukážou cestu, a ať jedeme za nima.

Nová silnice za Čemernem

Nová silnice za Čemernem

Dovezli nás 2 km zpátky k hotelu, který se nám předtím nelíbil. Naštěstí tím ubytkem mysleli sobe hned vedle. Ptáme se, jestli se tu nedá kempovat. Oni, že ne, ale ubytko vevnitř bylo pro oba za 15 euro, takže nebylo co řešit a zapadli jsme tam. Týpci co sem s námi dojeli byli drzí a řekli si za to 10 euro. Tak jim povídám, že to přece dělali z kamarádství, tak zklapnou a hned mizí. Pěkný pokus. Ubytování je příjemný, mají tu net a pan domácí se pokouší s náma vykecávat. Bohužel v němčině, takže si moc nerozumíme.

Sutjeska

Sutjeska

Sutjeska

A ještě jednou Sutjeska

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky, Lehokolo se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
16 − 4 =