Balkán lehokolmo 2015 – představení

IMG_5241

Nástřel dovolené

V zimě (shodou okolností těsně před Vánoci) jsme Marci konečně pořídili lehokolo a díky tomu bylo celkem jasné, co se bude v létě o dovolené dít. Že dostane nový přírůstek svoji porci kilometrů bylo naprosto jasné. V podstatě šlo jen o to naplánovat, kam a na jak dlouho vyrazíme. V minulých letech jsme se zamilovali do Makedonie a tak byl žhavým favoritem mezi směry ten jižní. Navíc nám přišlo jako super nápad zajet si na kole za známými do Tetova. Původně byl ve hře ještě megalomanský plán dojet Itálií dolů a Balkánem nahoru, ale ten jsme museli z časových důvodů zavrhnout.

Plán cesty

Zásadní podmínkou, kterou jsme si stanovili, bylo, že nechceme kola rozmontovávat do dopravních prostředků. Zároveň jsme věděli, že k dopravě nebudeme mít k dispozici auto. Po prokombinování všech možností vypadl z naší hlavy plán dojet vlakem do rakouského Grazu, odtud do Durrese v Albánii a pak zpátky trajektem do Terstu a dál, jak se zadaří. Taky jsme si vymysleli, že se zkusíme poprvé podívat do Chorvatska k moři a že tedy část cesty pojedeme přes chorvatské ostrovy a až pak zahneme do vnitrozemí. Svoje plány jsme ještě před cestou zkonzultovali s cestovateli Markétou a Luďkem z Cykloturistické základny Lesovna. Ti nás také vybavili mapami. Mimo naší Michelinky 1: 1 000 000 pokrývající celou trasu a Albánie 1:200 000 jsme si vzali ještě Bosnu a Chorvatsko 1: 300 000.

prehledka1

A jak to vše proběhlo?

Až do Durrese se nám podařilo namyšlenou trasu dodržet. Tam jsme ale zadrhli. Z domu jsme věděli, že jezdí přímá linka trajektů mezi Durresem a Terstem, už jsme ale nenašli kdy. Tenhle úkol jsme si nechali na vyřešení až po příjezdu do přístavu. Tam jsme dorazili v pondělí a zjistili, že další loď pluje až za týden. Abychom se dostali domů do konce dovolené, nezbylo nic jiného než rozložit kola a doletět z Tirany do Vídně a pak přejet busem do Brna.

Na cestu jsme vyráželi v pátek 5.června. Zrovna do střední Evropy dorazila první vlna veder a ta se nás první půlku dovolené chytla. Přesun vlakem z České Třebové do Grazu byl bleskovou záležitostí, využili jsme přímého spoje a za 5 hodin jsme vystupovali v Rakousku. Následujících 5 dní jsme putovali směrem k moři. Alpy jsme podjeli a cestu jsme si razili +- napřímo na Rijeku přes slovinskou vysočinu a NP Risnjak v Chorvatsku. Přestože měla Marci všehovšudy na lehokole najeto jen 300km, rychle se rozjela a podávala výborné výkony. Víc než s kopci jsme se prali se sluníčkem a pařákem. První mráčky se objevili až 10. den cesty. Museli jsme si zvyknout na dlouhé siesty a přizpůsobit jim denní režim.

Nocleh na Krku

Nocleh na Krku

Příjezd k moři byl naprosto fantastický. Sotva jsme přejeli sedlo Gornje Jelenie otevřel se nám perfektní výhled na zátoku Rieky a my k ní mířili nekonečným sjezdem. To se odehrálo ve večerních hodinách, kdy už nebyl prakticky žádný provoz a my si vychutnali závěrečný úsek bez jediného auta. V tu chvíli našim kolům patřila celá jadranská magistrála – nepopsatelný pocit. Přejeli jsme na ostrov Krk přes monstrózní most, dále pak trajektem na ostrůvek Rab a odtud malou lodičkou na protáhlý a vyprahlý Pag. Tady jsme měli chvílemi pocit, jako kdybychom přejížděli Saharu. Místní klima tu vytvořilo exoticky vypadající pustiny. Zpátky na pevninu jsme opět přejeli po mostě a za Novigradskym mořem jsme se zanořili do Chorvatského vnitrozemí. Podjeli jsme Dinaru a u  města Imotski jsme překročili hranice do Bosny.

Mostar

Mostar

Hned za hranicí jsme poznali změnu. Lidi na nás víc mávali, troubili a vůbec jsme byli víc v kontaktu. Taky se tu motalo na silnicích více zvířat a my si naplno vychutnávali balkánský kolorit. Za Mostarem jsme vjeli do hor a taky přišla zásadni změna počasí. Z veder jsme přijeli do kosy, teplota šla o 20°C dolů a přišli vydatné deště a bouřky. Přírodní krásy gradovaly. Vůbec jsme celou cestu měli pocit, že čím jsme dál, tím je to kolem hezčí. Opravdová pecka přišla při průjezdu kaňonem Sutjesky. Pak jsme přejeli do Černé Hory a ta nás hned uvítala magickým kaňonem Pivy. Počasí nás nijak nešetřilo a největší dardu jsme dostali při přejezdu Durmitoru, kde byl vytrvalý déšť a jen pár stupňů nad nulou. Z pohoří jsme viděli jen kousky kolem silnice, protože jsme většinu cesty jeli v mraku. Tím jsme si to nejhorší vybrali a dál už jsme si opět cestu užívali. Ještě aby ne, když vedla skrz nejhlubší kaňon Evropy u řeky Tara. I přejezd do Kosova přes pohoří Rugova byl úžasný.

S Lirimem a Gzimem na tržnici v Tetovu

S Lirimem a Gzimem na tržnici v Tetovu

Od hranic už jsme se pohybovali jen v oblastech obývaných Albánci. A zase přišla změna. Tady už na nás mávali úplně všichni a kontaktů s místníma jsme měli každý den miliony. Albánská pohostinnost je neuvěřitelná a my se s ní setkávali na každém rohu. Z města Peč jsme projížděli plackou pod horama do Prizrenu, dál pak přes Šar Planinu do Makedonie a za známými do Tetova. Tady jsme strávili jeden nezapomenutelný den. I když se nám odtud nechtělo, čas byl neúprosný a tak jsme vyrazili dál. Přes NP Mavrovo jsme přejeli do Albánie a tu jsme projeli horami napříč. Potom, co jsme zjistili, že nám trajekt nepluje, zůstali jsme do odletu letadla 4 dnu u neskutečně pohostinných lidí, které jsme potkali během cesty.

Celkem jsme namotali 1910 km. Výprava měla naprosto jiný charakter než loňská cesta z Barcelony domů. Vloni to byl spíš sportovní přejezd, kdežto letos jsme dovolenou pojali mnohem více cestovatelsky, dávali menší dávky kilometrů, trávili hodně času s místními a užívali si jižanskou gastronomii. Musím taky říct, že letos jsme se na každý km nadřeli víc. Ani nevím čím vším to bylo. Určitě počasím, silnicemi ale i jinými věcmi. Hodně udělalo to, že na jihu nemají cyklostezky a člověk pak tráví hodně času na hlavních silnicích. A představte si, jaké to je jet celý den po silnici, když na vás každý troubí a se všemi si máváte :-).

V cíli. Opalování a zevlení a dojídání se v Durresu

V cíli. Opalování a zevlení a dojídání se v Durresu

A na závěr trocha statistiky

ujete_km

Kolik kilometrů jsme kde najeli?

Kolik kilometrů jsme kde najeli?

Seznam nejvyšších projetých sedel:

  1. Prevoj (Durmitor, Černá Hora) – 1910m
  2. Zhleb (Rugovo, Černá Hora) – 1805m
  3. Prevalac (Šar Planina, Kosovo) – 1510m
  4. Lokve (Černá Hora) – 1350m
  5. Mavrovo (Makedonie) – 1325m
  6. Čemerno (Sutjeska, Bosna) – 1200m
  7. Straža (Šar Planina, Kosovo) – 1100m
  8. Nevesinje (Velež, Bosna) – 1090m
  9. Mojkovac (Bjelasica, Černá hora) – 1010m
  10. Gornje Jelenie (Risnjak, Chorvatsko)– 880m

Deník přibude na dalších postech Blogu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Lehokolo, Makedonie se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
21 ⁄ 7 =