CykloRumunsko 2009 – 1. část

1

Dnes přidávám archivní deník (převzatý z Pájových stránek) z našeho prvního většího a taky dost punkového cyklo dobrodružství.

2

Přesun

Česká Třebová.Vykládáme z auta naše kokony a trmácíme se s nima směrem k perónu. První nakládka nebyla úplně ideální, věcí je hodně a jsme s nimi dost nemotorní.

Česká Třebová.Vykládáme z auta naše kokony a trmácíme se s nima směrem k perónu. První nakládka nebyla úplně ideální, věcí je hodně a jsme s nimi dost nemotorní.

První dějství naší cesty začalo v garáži. Bylo potřeba zabalit kola, abychom je mohli převážet jako příruční zavazadla. K tomu nás donutili rumunské dráhy, které nepodporují úschovu během přepravy. Takže jediný způsob jak dopravit svého bicykla na místo je mít ho rozdělaného a cestovat s ním jako s příručním zavazadlem. To také mimo jiné příjemně oseká poplatky za kolo. Přemýšleli jsme jakým způsobem kola zabalíme. S nejlepším nápadem přišla Pavlova lepší polovička Marki. Ta vymyslela, že by šlo kola rozmontovat a omotat balící fólií ( tou co používají na letištích). Trvalo to asi hodinu a půl a nejvíc času zabralo vychytávání tvaru balíků. Nakonec se nám podařilo vytvořit kompaktní balíky, které šly nosit v náručí.

S bagáží a koly nás odvezl Pavlův brácha do České Třebové. Tak jsme na sebe všechno naházeli a vydali se na perón. Než jsme si vychytali jak věci nosit tak vypadala naše přeprava dost komicky. Vrávorali jsme v průchodech a Zdenálovi se málem podařilo pobourat skupinku lidí odcházejících od vlaku. I nástup do vlaku byl dost hektický. Nepodařilo se nám najednou do kupé přenést věci i kola, takže jsme nejdřív dali kola do uličky, pak dali věci do kupé a pak postupně donesli i kola. To zdaleka nebyl ideální stav. Další nástupy jsme si už vychytali. Přikurtovali jsme totiž všechny věci gumicuky k brašnám a našli způsob, jak je nosit na zádech,aby s námi neházeli. Kola jsme nosili v náručí. Ve Třebové to ale ještě tak pod kontrolou nebylo. Inu, každý začátek je těžký…

Za svítání vykládáme bagáž na nádraží Simeria

Za svítání vykládáme bagáž na nádraží Simeria

Cesta do Budapešti byla v pohodě. Tam jsme čekali 4 hodiny na přestup. S tím množstvím věcí nemělo cenu se vydávat do města. Zašili jsme se na konec jednoho perónu, kde byl klid. Během čekání jsme poslouchali úžasná vlaková hlášení v maďarštině, většinou opakovaná minimálně pětkrát za sebou. Dál jsme pokračovali půlnočním rychlíkem do Rumunska. Navzdory všem očekáváním byl vlak až na detaily čistý a naprosto klidný. Jediná vada na kráse byly přetékající záchody, ale jinak vlak vypadal jako naše EC. Vtipálek průvodčí nám z neznámých důvodů vypnul světla v celém vagónu,takže jsem tam pobíhali jako světlušky s čelovkama. Se svítáním přijíždíme do stanice Simeria.

Transport je u konce! Teď už to jenom složit.

Transport je u konce! Teď už to jenom složit.

V Čechách se nám nepodařilo najít směnárnu, kde by měli rumunskou měnu, Lei. Vezli jsme sebou Eura. Protože jsme přijeli v neděli,tak jsme je museli proměnit u místních taxikářů. V Simerii šel měnit Pavel. Oficiální kurz byl 4,2 Leu/Euro, ale u taxikáře se to horko těžko usmlouvalo na 3,7. Proto jsme vzali jen na jízdenku do Petrosani a nějaké drobné. Ve vlaku chtěl průvodčí za kola 30 Leu. Když viděl, že je nemáme, tak situaci vyřešil rozumně. Vzal si 10 Leu bakšiš a obě strany byly spokojeny. V 11 hodin jsme vyložili kola ve stanici Petrosani.

 

Po půl hodině rovnání se nám podařilo ukotvit kola i věci nad hlavama. Pája z toho má radost až do Budapešti

Po půl hodině rovnání se nám podařilo ukotvit kola i věci nad hlavama. Pája z toho má radost až do Budapešti

Rumunský vlak. Radost vystřídala únava. Ve vlaku si musíme svítit čelovkama, protože nám průvodčí vypnul ve vagonu světla. Cesta naštěstí probíhá klidně.

Rumunský vlak. Radost vystřídala únava. Ve vlaku si musíme svítit čelovkama, protože nám průvodčí vypnul ve vagonu světla. Cesta naštěstí probíhá klidně.

Bágly se musí hlídat i ve spánku...

Bágly se musí hlídat i ve spánku…

 

Den 1: Petrosani – Obirsia Lotrului

Hned po odjezdu vlaku jsme rozmotali kola a začali je skládat. Měli jsme podporu jednoho místního kluka, který nám celou dobu koukal ze 2 metrů přes rameno. Za hodinku bylo smontováno a tak jsme vyrazili do města shánět mapu. V Čechách jsme totiž nakoupili pouze průvodce, který napsali Češi, kteří již v místních horách na kole byli. V průvodci byli jednoduché plánky cest a občas byla cesta i slovně popsaná. Sehnat v neděli mapu byl zapeklitý úkol. Nakonec jsme byli velmi rádi aspoň za mapu celého Rumunska v měřítku 1:600.000. Podle té jsme pak celou dobu jezdili. Naštěstí jsem měli i buzolu,která nás mnohokrát hodně pomohla.

Před zraky štamgastů v místní nádražce dáváme dohromady svoje hračky. Daří se nám to celkem dobře a tak jsme brzy hotoví.

Před zraky štamgastů v místní nádražce dáváme dohromady svoje hračky. Daří se nám to celkem dobře a tak jsme brzy hotoví.

Naložit bagáž, nasadit přilbu a můžeme vyrazit.

Naložit bagáž, nasadit přilbu a můžeme vyrazit.

Konečně tedy vyrážíme směr hory. Zpočátku si ztěžka zvykáme na bagáž. V prvních chvílích nám přijde nemožné s tímhle jet do hor. Navíc se spustil déšť,takže jsme si dali hned zkraje pauzu. Během ní jsme spořádali štangli permoníka. To nás nesmírně posílilo a tak jsme s ustupujícím deštěm pokračovali. Cesta vedla nádherným údolím kolem bystřiny. Nahusto se setkáváme s rumunskou národní zábavou, pikniky. Snad na každém volném místě stojí Dacia s otevřeným kufrem, ze kterého celá rodina tahá piva, klobásy atd. a opékají je na ohni hned za autem. A kolem se válejí haldy odpadků.

Sotva vyjíždíme, tak začíná pršet. Schováváme se pod přístřešek a testujeme rumunské pivo.

Sotva vyjíždíme, tak začíná pršet. Schováváme se pod přístřešek a testujeme rumunské pivo.

Mimo to zde ale byla nádherná příroda. Brzy poznáváme i další místní specialitu. Toulavé psy. To bude pro příštích pár dnů fenomén. Na každém kilometru cesty je alespoň jeden. Tuláci jsou ale neškodní, většinou uhýbají z cesty a maximálně somrují. Horší to je se psy u baráků a chat. Ti strašně rádi startují po projíždějících cyklistech. Většinou to dopadlo tak, že když po nás nějaký pes vystartoval, tak jsme na něho chvíli křičeli abychom ho zastrašili a pak jsme mu ujeli, což bylo ale dost nepříjemné. Později jsme zvolili strategii sesedat z kola. Kolem psů jsme procházeli tak, aby bylo kolo mezi námi a psem. Přes takovou hradbu si nic nedovolili. A kdyby si dovolili, tak byl v záloze pepřák. Za 3 hodiny jízdy do kopce projíždíme sedlem ve výšce 1600 metrů. Vzhledem k tomu,že jsme minulou noc nespali a navíc jsme ještě nebyli zvyklí na bagáž, dalo nám to stoupání pořádně do těla. Za sedlem na nás čeká sjezd do Obirsie Lotrului. Mezi kopci je pořádná zima, pěkně z toho mrznou ruce.

Příjezd do prvního sedla a přivítání toulavými psi a piknikáři.

Příjezd do prvního sedla a přivítání toulavými psi a piknikáři.

Když se blížíme k Obirsii, nevěříme vlastním očím. Vypadá to tu jak osada z dob zlaté horečky. Kolem horské řeky stojí množství přístřešků uplácaných ze smrkových větví a kusů igelitu. U každého aspoň 2 psi a uvnitř oheň. Později se dozvídáme, že to jsou jednoduchá obydlí profesionálních sběračů hub. Ti sem jezdí na celé léto, prodávají kilo hub v přepočtu za cca 150 Kč a ty se pak dovážejí do Itálie. Psy mají k ochraně před medvědy, asi. Když přijíždíme, taj už meleme z posledního, těšíme se do spacáku. Našli jsme si luxusní místo ke spaní ve vyklizeném kempu. Stromy a chatky nás kryjí ze všech stran. Na toto místo se chystáme na konci cesty vrátit, proto zahrabáváme balící fólii pod jednu z chatek. Kolem nás se začne motat smečka asi 10 psů. Stačí po nich chvíli házet kamínky a hned odtáhnou. Na noc zamykáme kola hned vedle stanu a maskujeme je celtou. nejsou vůbec vidět.

Rumunská vychytávka na třídení odpadu: Plasty a kovy vhazujete vlevo, papír vpravo. Vnitřek koše je společný.

Rumunská vychytávka na třídení odpadu: Plasty a kovy vhazujete vlevo, papír vpravo. Vnitřek koše je společný.

Další místní specialitka: most od nikud nikam. A pod ním rodinka na pikniku. To je idylka.

Další místní specialitka: most odnikud nikam. A pod ním rodinka na pikniku. To je idylka.

Táhlé stoupání podél horské bystřiny.

Táhlé stoupání podél horské bystřiny.

1_013

Dřevěná tabule nám osvětluje,jaké přírodní skvosty máme před sebou.

Dřevěná tabule nám osvětluje,jaké přírodní skvosty máme před sebou.

Pája pozoruje mraky, které se na nás valí.

Pája pozoruje mraky, které se na nás valí.

Uprostřed ničeho se před námi zjevuje křiklavá tabule oddělující od sebe kraje.

Uprostřed ničeho se před námi zjevuje křiklavá tabule oddělující od sebe kraje.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
27 − 14 =