CykloRumunsko 2009 – 2. část

1_043

Den 2: Obirsia Lotrului – Racovita

Po probuzení si užíváme paprsků ranního slunce. Při odjezdu Zdenál kouká, že má píchlé kolo. Mění duši a jedeme. Cesta s kroutí kolem přehrady Lacul Vidraru. Na konci nádrže se tyčí monstrózní ubytovny ROH. Jedeme se k němu podívat a Zdenál píchne podruhé. Tímhle tempem bychom daleko nedojeli. Naštěstí je to na dlouhou dobu poslední defekt.

Pohled přes upuštěnou nádrž Lacul Vidra.

Pohled přes upuštěnou nádrž Lacul Vidra.

Vyjíždíme do dalšího sedla, po kterém nás čeká 40 km sjezd. Míjíme další přehradu, za městečkem Voinaesa. Všude jsou cedule „ zákaz focení“. samozřejmě si to všechno fotíme. Na konci sjezdu projíždíme Brezoi. Na naší mapě vypadá jako stotisícové město, ve skutečnosti je to pár baráků u silnice, s jedním malinkým krámkem.

Za Brezoi najíždíme na hlavní silnici, po které potřebujeme ujet asi 10 km. Jedná se o jedinou silnici, kterou jezdí kamiony mezi horami. Provoz je strašný, navíc tu nejsou skoro žádné krajnice. I na této silnici potkáváme koňský povoz !! Njn, Rumunsko…

V podhorském městečku Voinaesa.

V podhorském městečku Voinaesa.

Za chvíli naštěstí silnici opouštíme a přecházíme řeku Olt po vratkém mostu. Nečekali jsme,že se v Rumunsku domluvíme anglicky. Spoléhali jsme na francouzštinu,kterou se místní učili ve škole. Marně. Všechny rozhovory byly „ruce,nohy“, občas nějaké slovo z italštiny. Nakonec jsme zjistili,že nejlepší je mluvit česky. Místní byli velmi empatičtí a docela jsme se dorozuměli. Na druhém břehu Oltu nás nějaký domorodec naváděl na cestu k Perisani, dokonce se pokoušel i nakreslit plánek. Očividně jsme ho špatně pochopili a spletli odbočku. cestou jsme se přebrodili přes stádo krav a pak se vydali po písčité cestě vzhůru. Že jedeme špatně zjišťujeme až ve chvíli,kdy před námi končí cesta sesuvem do potoka. je už pozdě, tak stavíme stan a uleháme.

Noc v Obirsii Lotrului jsme, jako všechny noci, strávili u vody. Celou dobu se kolem nás motala a loudila smečka psů. Naštěstí byli dost plaší a nechali se odehnat kameny.

Noc v Obirsii Lotrului jsme, jako všechny noci, strávili u vody. Celou dobu se kolem nás motala a loudila smečka psů. Naštěstí byli dost plaší a nechali se odehnat kameny.

Ještě než vyrážíme objevuje se první defekt. Zdenál píchnul. Vzadu je část místního psího gangu.

Ještě než vyrážíme objevuje se první defekt. Zdenál píchnul. Vzadu je část místního psího gangu.

Rekreační objekt ROH v plné "kráse". Všechno je roztřiskané a opuštěné, takže to vypadá jako město duchů.

Rekreační objekt ROH v plné „kráse“. Všechno je roztřiskané a opuštěné, takže to vypadá jako město duchů.

Objevuje se nám druhý defekt - zdenál opět píchnul. Přebíráme zásoby a checkujeme kolik zbývá duší. Tímhle tempem bychom daleko nedojeli...

Objevuje se nám druhý defekt – zdenál opět píchnul. Přebíráme zásoby a checkujeme kolik zbývá duší. Tímhle tempem bychom daleko nedojeli…

Zahříváme se stoupáním do sedla v 1600m

Zahříváme se stoupáním do sedla v 1600m

A tohle je pohled ze sedla. Tím údolím budeme sjíždět dalších 60 km.

A tohle je pohled ze sedla. Tím údolím budeme sjíždět dalších 60 km.

Včelí farma.

Včelí farma.

Přehrada, kolem které všude visí zákazy focení. Kašleme na to a fotíme ji z vrchu...

Přehrada, kolem které všude visí zákazy focení. Kašleme na to a fotíme ji z vrchu…

...i ze spodu.

…i ze spodu.

Potřebujeme se dostat přes řeku Olt. Most po kterém jdeme je jak z Indiana Jonese. Celou dobu se vtipně houpe a naklání, hlavně, když nás míjí skupina rybářů.

Potřebujeme se dostat přes řeku Olt. Most po kterém jdeme je jak z Indiana Jonese. Celou dobu se vtipně houpe a naklání, hlavně, když nás míjí skupina rybářů.

Den 3: Racovita – Lacul Vidraru

Ráno se před námi objevilo stádo Krav. Silnější má přednost a tak je necháváme přejít.

Ráno se před námi objevilo stádo Krav. Silnější má přednost a tak je necháváme přejít.

Přes noc pršelo. Ráno se pokoušíme usušit stan a celtu ale moc se nedaří. Sjíždíme to, co jsme předchozí den vyjeli a brzy nacházíme naši silnici. Ta nás vede skrz Perisani do Poiany. V průvodci píší, že Poiana znamená „Dlouhá ves“. Velice výstižné. Vsí stoupáme přes 10 km po hrbolaté zpevněné cestě. Nahoře v sedle nad vesnicí dosušujeme věci a dáváme si zaslouženou pauzu. Potkáváme stádo ovcí na cestě. Ke stádu nás nechtějí pustit psi. Když se začínáme bavit s bačou, psi zkrotnou a vše je ok. Pod kopcem na nás čeká malebná vesnice Salatruca. Dáváme si pivo a pokračujeme. U místních se ptáme, jestli jedeme správně na Arefu. Říkají, že jo. Ukazují ale na kola a klepou si na čelo.

Zanedlouho jsme pochopili proč. Stoupání je prudké, tak většinu cesty kolá táhneme. V lese je několik odboček a my máme kliku,že vždycky u křižovatky potkáváme někoho,kdo nás navede. Pěkná cesta končí nahoře v sedle. Chvíli jedeme loukou a pak se brodíme bahnem na rozježděné, rozmočené cestě. Žádná pořádná cesta tu není, tak jedeme terénem podle buzoly. Když se před námi otevírá pohled do údolí,vidíme,že jedeme správným směrem.

Most s bezpečnostním zábradlím.

Most s bezpečnostním zábradlím.

V Arefu v prvním krámu si dáváme pivo a doplňujeme vodu. Kenteris si nechal na pultu sluneční brýle. Zjistíme to po 10 minutách. Prodavačka mu je uschovala. A pak, že se v Rumunsku všude krade… Z Arefu už konečně vyjíždíme na Transfagarašskou magistrálu. Stoupáme kolem Drákulova hradu. Bohužel nebylo kde schovat kola, tak jsme nešli nahoru po nesčetných schodech. Za chvíli přijíždíme k hrázi Lacul Vidraru. Monstrózní dílo. Nad nádží se hrdě tyčí socha boha energetiky 🙂 . Kolem jezera volíme méně rušnou levobřežní cestu. Projíždíme neosvětleným tunelem, ve kterém zapoměli dodělat asfalt. Je to jako na tankodromu. Pokračujeme ještě 10 km kolem nádrže a pak drze rozděláme stan hned vedle cesty.

Večer jsme netrefili odbočku a tak se vracíme nazpátek na cestu k Perisani

Večer jsme netrefili odbočku a tak se vracíme nazpátek na cestu k Perisani

Po ranní přepršce se nám vyjasňuje

Po ranní přepršce se nám vyjasňuje

Jen zbytky mraků se válejí na okolních kopcích

Jen zbytky mraků se válejí na okolních kopcích

Cestou jsme museli občas dávat přednost. Vzadu je ukazatel na Poianu - Dlouhou ves. Ta nás pěkně zbourala. Jelo se po kamenech mezi psi, krávami, prasaty a dáčiemi asi 10 km.

Cestou jsme museli občas dávat přednost. Vzadu je ukazatel na Poianu – Dlouhou ves. Ta nás pěkně zbourala. Jelo se po kamenech mezi psi, krávami, prasaty a dáčiemi asi 10 km.

Během toho bylo potřeba doplňovat ionty

Během toho bylo potřeba doplňovat ionty

Konečně vrchol. Svítí slunko,tak si můžeme usušit mokré věcy. Cestou dolů si užíváme hezkého crosu.

Vedle téhle kaple nám cestu ucpalo stádo ovcí a pár psů, kteří je náležitě hlídali. Naštěstí se za chvíli z trávy vyloupne bača a odhání je.

Vedle téhle kaple nám cestu ucpalo stádo ovcí a pár psů, kteří je náležitě hlídali. Naštěstí se za chvíli z trávy vyloupne bača a odhání je.

Cesta z Salatrucu do Arefu má podle naší mapy vést po silnici 2.třidy. Ve skutečnosti tu je jen zpevněná lesní cesta. O tomhle trabantu se píše i v našem 2 roky starém průvodci. Jak se tam dostal, to nechápeme doteď

Cesta z Salatrucu do Arefu má podle naší mapy vést po silnici 2.třidy. Ve skutečnosti tu je jen zpevněná lesní cesta. O tomhle trabantu se píše i v našem 2 roky starém průvodci. Jak se tam dostal, to nechápeme doteď

V lese se orientujeme podle buzoly. Párkrát jsme sice odbočili špatně, máme ale pekelné štěstí a potkáváme ve správných chvílích buď kočí, dřevorubce nebo pastevce, kteří nás navedli. Dojeli jsme do sedla, doplnili energii a těšili se na pohodový sjezd do Arefu.

V lese se orientujeme podle buzoly. Párkrát jsme sice odbočili špatně, máme ale pekelné štěstí a potkáváme ve správných chvílích buď kočí, dřevorubce nebo pastevce, kteří nás navedli. Dojeli jsme do sedla, doplnili energii a těšili se na pohodový sjezd do Arefu.

Začalo bouřit, tak vyrážíme. Místo sjezdu bloumáme po hřebeni a všude je spousta bahna.

Začalo bouřit, tak vyrážíme. Místo sjezdu bloumáme po hřebeni a všude je spousta bahna.

Směr typujeme by voko

Směr typujeme by voko

A tak zajíždíme do velkého ohradníku. Pája právě otevírá spodní část ohradníku. Drát došel,tak si domorodci poradili po svém.

A tak zajíždíme do velkého ohradníku. Pája právě otevírá spodní část ohradníku. Drát došel,tak si domorodci poradili po svém.

Konečně dojíždíme k prvním salaším v Arefu

Konečně dojíždíme k prvním salaším v Arefu

A je to tady - nástup na Transfagaraš highway!

A je to tady – nástup na Transfagaraš highway!

Míjíme hrad Vlada Tepese - Drákuly. Bohužel nebylo kam schovat kola, takže nejdeme nahorů. Hrad býval mohutný, před několika stoletími se ale pod velkou částí utrhla skála.

Míjíme hrad Vlada Tepese – Drákuly. Bohužel nebylo kam schovat kola, takže nejdeme nahorů. Hrad býval mohutný, před několika stoletími se ale pod velkou částí utrhla skála.

Stoupání přituhuje, dáváme zastávku vedle maringotky visící nad převisem.

Stoupání přituhuje, dáváme zastávku vedle maringotky visící nad převisem.

Za tunelem stojí monstrózní přehrada Lacul Vidraru.

Za tunelem stojí monstrózní přehrada Lacul Vidraru.

Pohled z hráze dolů. Ideální pro sebevrahy.

Pohled z hráze dolů. Ideální pro sebevrahy.

Nad vším dohlíží bůh elektriky.

Nad vším dohlíží bůh elektriky.

Za nádrží ční vrcholky fagaraše. Od přehrady jedeme neosvětleným tunelem, kde rumuni zapoměli udělat asfalt. Je to jako na tankodromu.

Za nádrží ční vrcholky fagaraše. Od přehrady jedeme neosvětleným tunelem, kde rumuni zapoměli udělat asfalt. Je to jako na tankodromu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
21 − 14 =