Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 1. část

img_9525

(Deník z letošní dovolené psala Marci, nelekejte se proto ženské koncovky v první osobě jednotného čísla 🙂 )

Jak jsme plánovali

Letošní dovolená se nesla v trochu jiném duchu než ty předchozí. Už v prosinci jsme se s kamarády domluvili, že společně vyrazíme do Gruzie a Arménie. Z různých důvodů jsme s termínem museli několikrát hýbat, tím se základní plán značně změnil. Letenky jsme nakonec nekupovali společně, a tak se lišila jak data, tak místa odjezdu a příjezdu. Zjistili jsme, že společných budeme mít pouze několik dní. Naše časové rozpětí bylo 13. 6. 2016 až 2. 7. 2016, tedy 20 dní včetně cest a letenky jsme měli na přímé lety z Katowic do Kutaisi a zpět.

Navštívená místa

Navštívená místa

Za nedlouho přišla ještě jedna událost, která náš výlet od základu ovlivnila. Otěhotněla jsem a bylo jasné, že na dovolené v Gruzii budu v 6. měsíci. Zpočátku jsme řešili, jestli dovolenou nezrušit. Letenky by nám propadly, jelikož jsme volili nejlevnější variantu, která neumožňovala ani poměrné vrácení peněz. To by ovšem byla malichernost, Zdendy se hlavně bál, jestli to zvládnu a jestli nemohou nastat nějaké komplikace. Vzhledem k tomu, že jsem na konci 2. měsíce těhotenství bez sebemenších problémů vylezla na zasněžený Hochzinödl v Rakouských Alpách, bylo mi jasné, že není důvod Gruzii nezvládnout i s pobytem v horách. Jen to prostě přizpůsobíme mému aktuálnímu stavu. Takže jsem to byla hlavně já, kdo byl přesvědčený o tom, že dovča proběhne bez problémů a můžeme se tam s klidným srdcem i rostoucím pupíkem vydat.

Malý Kavkaz - výhled z Lomismty

Malý Kavkaz – výhled z Lomismty

Pro svůj pobyt v horách jsme vybrali Malý a Velký Kavkaz. Původně jsme chtěli Velkým Kavkazem začít a malým skončit, ale jelikož jsme se potřebovali sesynchronizovat s Eliškou a Pájou, otočili jsme to a nejprve vyrazili na Kavkaz Malý, pak Velký a nakonec pár dní zevlili po městech. Po celou dobu jsme zůstali více méně v západní části země, abychom měli co nejméně přesunů, které byly ve výsledku nejnáročnější částí celé naší dovolené, hlavně pro mě.

Zevlení ve městech  - Gori

Zevlení ve městech – Gori

Velký Kavkaz - ledovec Shkhara

Velký Kavkaz – ledovec Shkhara

Přípravy a co bylo jinak

Vzhledem k mému rostoucímu bříšku jsme si chvíli pohrávali s myšlenkou, že bychom vzali jen jeden batoh. Jenže… Sbalte se do jednoho batohu, když potřebujete vybavení do hor. A tak jsme se rozhodli, že batohy budeme mít oba, jen já ponesu pouze své věci a žádné jídlo. Bez treků a foťáku byl batoh opravdu lehoučký. Navíc jsem si jeho nošení vyzkoušela i na lehkém čundru na Suchý vrch .

Zprvu jsem řešila, jestli si vůbec budu moci zapnout popruhy, ale batoh jsme hravě upravili tak, abych bederák měla pod břichem a na nic netlačil, a ostatní popruhy jsme přizpůsobili nové situaci. Pravda, není to tak pohodlné, jako mít bederák tam, kde má být, ale vzhledem k lehkosti batohu se to dalo unést i na ramenou. Pořád lepší než nemít vůbec žádný popruh. A záda si poměrně brzy zvykla na změnu. Během dovolené jsem už jen povolovala bederní pás, jak rostlo bříško. Celkem asi třikrát.

Batoh s povoleným bederním pásem

Batoh s povoleným bederním pásem

Přípravy probíhaly obdobně jako na jiné cesty – namíchat balíčky na snídaně (vločky s oříšky, semínky a sušeným ovocem) a večeře. Večeřové balíčky si objednali i Eliška s Pájou, takže jsem připravovala 20 balíčků. Vzhledem k tomu, že docházely zásoby a sušící zeleninová sezóna ještě nezačala, to byla docela zábavná improvizace.

Z jídla jsme nic dalšího nebrali, kromě drobností na cestu a asi 4 raw tyčinek, kdyby nám došlo všechno sušené/sladké. Rozhodli jsme se, že nakoupíme na místě, jelikož je v Gruzii jídlo poněkud kvalitnější než u nás. Pro jistotu jsem ještě koupila šumivé tablety s hořčíkem a zinkem. V horách přece jen nebude takový přísun všech potřebných látek a v těhotenství mám zvýšenou potřebu především hořčíku. V kombinaci s pohybem bude jistě velmi užitečný. Šumáky mi normálně vůbec nechutnají, ale uprostřed hor za palčivého slunce jsem si je kupodivu vychutnávala.

Jeden z večeřových balíčků

Jeden z večeřových balíčků

Zajímavou položkou bylo oblečení. Za normálních okolností bych brala svoje tuhé kalhoty pro případný sníh a déšť, ale před cestou už jsem se do nich ani nenasoukala. Nějaké kalhoty to ale chtělo, tak jsem zabalila svoje rychleschnoucí, které jsem sice nebyla schopná zapnout, ale oblékla jsem se do nich poměrně pohodlně a za chůze mi nijak zvlášť nepadaly. Bundu jsem naštěstí ještě dopla, merino mi sice vylézalo přes bříško, ale našla jsem v šatníku nejdelší tričko, které mám, a to mi sloužilo jako krytí, aby mi na pupík netáhlo. Oblečení tedy bylo vyřešeno poměrně elegantně. Mohu využít většinu ze své sportovní a funkční výbavy a být v pohodlí.

Sušení oblečení po celodenním lijavci

Sušení oblečení po celodenním lijavci

Vše je připraveno, vyrážíme

Letadlo nám odlétalo 13. června těsně před půlnocí. Měli jsme proto přes den dost času na poslední dobalení a pohodový odjezd. Z domu jsme vyráželi zhruba ve dvě. Do Katowic jsme jeli vlakem – z České Třebové jede přímák, což je nesmírně pohodlné. Jelikož jsme jízdenky kupovali dopředu, měli jsme také místenky. V kupé jsme jeli s polským hodně upovídaným párem. Zpočátku bylo povídání zajímavé, dokonce jsme ochutnali jejich bezlepkový chléb a dostali na něj recept. Ale po několika hodinách soustavného povídání, kdy se soustředíte na to, abyste mluvili tak, aby vám Polák rozuměl (češtinu nechytají a my polsky neumíme), už jsme toho měli plné zuby a byli rádi, že jsme v Katowicích. Tak trochu nám vyhučeli díru do hlavy, a tak jsme se museli po výstupu z vlaku chvíli vzpamatovávat.

Do Katowic jsme přijeli o půl osmé a měli tak dost času na přesun na letiště. Zjistili jsme, že autobusy odjíždějí z podzemí a asi půl hodiny jsme počkali na nejbližší přípoj. Letiště je poměrně daleko (asi 60 km), ale cesta uběhla docela rychle.

Vlastnoručně zabalená baťožina

Vlastnoručně zabalená baťožina

Na letišti jsme přebalili batohy tak, aby ten Zdenálův nebyl moc těžký, zabalili je do fólií (balení probíhá tak, že si vyzvednete roli a balíte sami) a byli připraveni k odletu. Vše probíhalo hladce, při check-inu se mě jen ptali, v jakém jsem týdnu těhotenství – v přepravních podmínkách totiž můžete létat do konce 27. týdne těhotenství, pak už potřebujete čerstvé lékařské potvrzení. Každá společnost to ale má trochu jinak, takže pokud se vás let v těhotenství týká, projděte si přepravní podmínky. Mně to vyšlo úplně akorát na zpáteční cestu. Jinak check-in proběhl úplně běžně. Ještě při boardingu se mě ptali, v jakém jsem týdnu těhotenství, a pak už si nikdo ničeho nevšímal.

Ćekání na odlet

Ćekání na odlet

Let trval tři hodiny a byl pro mě poměrně nepohodlný. Jelikož jsem malá, obvykle se snadno porovnám i v neprostorných sedačkách nízkonákladových společností. S bříškem už to ale tak dobře nešlo. Naštěstí se mi podařilo najít polohu, ve které jsem na většinu letu usnula. V pět hodin místního času jsme dorazili do Kutaisi, pasová kontrola trvala snad hodinu, ale letiště bylo na příval turistů připravené a my si hned mohli v bankomatu vybrat peníze (směnárna tam není), koupit bombu (bohužel měli jen půlkilovou) a lístky na přímou maršrutku do Khašuri (jeden stál 15 GEL), kde jsme měli zamluvený hostel, abychom se mohli v klidu dospat po prakticky probdělé noci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 1. část

  1. Lea napsal:

    Ahojky, klobouk dolu pred Vasim vykonem. Uz se moc tesim na Vase povodani v Lesovne.
    Neni mi jasne, co Marcy minila timto: „Bez treků a foťáku byl batoh…“
    Lea

    • Zdeněk Švec napsal:

      Ahoj Leo,
      děkujeme, na Lesovnu se taky moc těšíme. A k vysvětlení – pro společné čundry už máme tak nějak rozdělené věci, které kdo nosí. Marci v nich má i svoje trekové boty a foťák. Na tuhle akci jsme ale samozřejmě všechno překopali, takže jsem boty, foťák, ešus, jídlo atd atd. přebral já. Nakonec to vycházelo, že jsem táhnul cca 30 kg baťoh, Marci si nesla jen lehké a objemné věci(spacák, karimatku, oblečeni apod.) a měla něco lehce přes 10 kg batoh.

  2. Lea napsal:

    Jo aha, tim byly mineny boty. Vidis, ja si lamala hlavu, co tim minila.
    30 kg batoh je na chlapa taky hodne, tez smekam. Na letosni vodackou vypravu jsem nesla na zadech 24,3 batoh vodacky (zvazeno presne) a na brise 4-5 kg fotobatoh (spocitano), tazke tech 30 kg zavazadel jsem si taky uzila. Je fakt, ze jako zenska se vykonem nemuzu porovnavat s chlapem, presto je to dost i na osobu muzskeho pohlavi.
    P.s. Uz jen 10 dnu a hura na Lesovnu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
28 ⁄ 7 =