Gruzie&Turecko 1. část – Odlet a Tbilisi

3-5.6 Vysoké Mýto – Tbilisi

V pondělí odpol vyrážíme do Brna, s Pájou dokupujeme merino, impregnujeme a pak už si nás Ondra a spol zpracujou v hospodě. Jízdenky do Vídně máme na 10, cesta uběhne rychle, pže každý po svém využívá Fun and relax od Student Agency.

Na letišti máme klasickou řešičku s váhou – přestože máme nabouchaný příručáky a pohory na nohách, tak se nevejdeme do 20 kg. U našeho check-in sedí příjemná slečna, takže po iteracích přehazujeme věci z báglu do báglu, aby nikdo moc nevyčníval a chodíme si to k ní na pás kontrolovat.

Honzík a Pája

Honzík a Pája

Když jsme všichni cca na 21,5, tak už jdeme na věc a prochází to. Let do Istanbulu v cajku, tam máme 5 hodin čekačku. Kolem letiště nic není, tak vyjdeme k prvnímu travnatýmu plácku a rozvalujeme se tam až do odletu. V noci odlet směr Tbilisi, kde jsme brzo ráno, tak se ještě dospáváme na umělý trávě pod eskalátorem v příletové hale.

5-7.6 Tbilisi

Do města chceme jet MHD tak se na i ptáme, kde je zastávka – instrukce je jednoduchá, pře halou. Jenže tam není cedule a všichni nás ujišťujou, že nic nejede. Ptáme se i jedný holky, a ta říká, že musíme jet tágem a taky, že v červnu jsou všechny silnice na Tušetii zavřený a vůbec je nějaká pesimistická, takže se na ní vyserem. Zkoušejí nás tam samí pochybný tágaři, ale když ještě chvíli čekáme, tak už se vyloupnou lidi znalí místních poměrů a konečně nám dají rozumný info o busu. Jízdné je symbolických 50 tetri, odjezd kolem 7. Dojedeme přímo do centra a hned nás tam stáhnul revizák. Jdeme se rozvalit do boční uličky, abychom se trochu rozkoukali a nasáli atmosféru, ucpeme si hubu prvním kačapuri, Honza kupuje místní cigára a dáváme první pivko. Po siestě jdeme na íčko zjistit jak je na tom ubytování, na který jsme měli tip z netu. Slečna nám nedoporučuje nic z toho, ale je ochotná a po čtvrthodince vyhledávání  jsme objevili hostel Tbilisi celkem v centru.

moderní architektura neboli houbičky na řece Mtkvari

moderní architektura neboli houbičky na řece Mtkvari

Vydáváme se tam, cestou je kafíčko. Samozřejmě jsme hned ztratili mapku, kterou nám dala a tak se musíme na cestu doptávat. Bloudění sice netrvalo tak dlouho, ale jak jsme chodili přes poledne po sluníčku, tak nás to dost vyšťavilo. Hostel byl přesně pro nás šitý na míru. Hned za bránou posezení na dvorku pod pergolou, na první pohled pařanský doupě. Rozvalili jsme se tam a čekali , co se bude dít. Za chvíli se nás ujal pan domácí s pěknou kocovinou po včerejší houbičkové jízdě. Dal nám palandy na dormu, kde jsme byli sami, kže luxus. Po víceméně probdělé noci jsme dali 3 hodinky udržbového spánku a pak se vyráželo do města. Našli jsme krámek s mapama a kartušema, pokoukali po nějakých těch památkách, obřím blikajícím slimákovi přes řeku Mtkvari, houbičkách (nové administrativní centrum) po parcích a rozhodli jsme se nic nehrotit a strávit tu ještě den.

ostri

ostri

Druhý den byl na programu víceméně zevling – procházka po městě, sem tam kačapuri, národní muzeum, nákup map, zjišťování infa na cestu a večer návšteva restaurantu. Nejdřív jsme z jedný hospody vypadli, pže neměli šašlík (ale to jsme nevěděli, že už jsou západní a říkaj tomu barbecue), na druhý pokus už jsme zůstali. Seděli jsme tam sami, jen pak u vedlejšího stolu dělali reklamní focení, takže tam krásně naaranžovali velkou hostinu.Z jídel si pamatuju jen ostri, což vyl takový guláš se zeleninou a koprem. byli jsme spokojený , pak už jsme se jen odvalili za houbičkářem přechrápnout. Cestou jsme se ještě ptali, kde staví maršrutka na nádraží Ortočala, odchytl si nás tágař a odtáhnul nás hroznej flák až skoro k ní, byla to 1/2 hodinová procházka navíc.

Ráno byla vstávačka na 5 aby se stihnul náš přesun do Tušetie. Zastávku jsme trefili v pohodě, dal se tam s náma do řeči nějakej aktivní místňák který byl jen v síťovaný vestičce s kapsou na cíga. Odehnal od nás žebráka, kterej vypadal docela strašidelně a pak nám ještě stopnul maršrutku. Na Ortočale jsme bez problémů našli maršrutku na Alvani a vyráželo se kolem 9. Auto mělo(jako asi všechny) poctivýho pavouka na předním skle. Cesta byla poklidá, jelo se přes jedno sedlo cca 1700. Vepředu seděl chlapeček, kterej, chudák, každých 5 minut blinkal. Nejdřív ho tatínek držel z okínka, pak mu řidič zastavoval.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky, Gruzie & Turecko 2013 se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
14 × 13 =