V červnu 2013 jsme naplánovaly velkou pánskou jízdu ve složení Honzík, Pája a já. Zachtělo se nám poznat barvitou atmosféru Gruzie a především rozsáhlých horstev Kavkazu. Pája a já jsme si vyšetřili 5 týdnů, Honzík se musel kvůli povinnostem po 3 týdnech vrátit domů. Honzík si tedy koupil zpáteční letenku z Vídně do Tbilisi, my chvíli popřemýšleli a nakonec vybrali komplikovanější variantu: letenka do Tbilisi a nazpět z Istanbulu. To nám dalo parádní příležitost pocestovat na konci dovolené ještě po Turecku.
Hlavním cílem byl 14 denní trek mezi Omalem a Kazbegem s výstupem na tuto bájnou pětitisícovku. Plány se ale musely upravit, protože tou dobou bylo stále zamrzlé sedlo Acunta a místní milice nás tam nepustila. Místo klasického treku jsme se toulali týden v Tušetii a, aspoň co se mě týče, to byla asi nejhezčí část dovolené.Poté jsme přejeli přes Tbilisi na Kazbeg, dali 3 denní trek ve Svanetii, smočili nohy v Černém moři a pokoukali památky a jeskyně u Kutaisy.Tady se od nás Honzík oddělil a my s Pájou pokračovali do NP Borjomi v Malém Kavkazu a pak do mocného pohoří Kačkar na východě Turecka.
Z celé dovolené se stala parádní jízda a to nejen díky dokonalé přírodě, ale i díky temperamentu a srdečnosti místních a díky svéráznym setkáním s (hlavné polskými) turisty. Kompletní deník je rozdělený do následujících 6 příspěvků.