Kyrgyzstán & Uzbekistán 1. část – odlet a Biškek

Osvěžení u fontány

Osvěžení u fontány

pá 13.7.2012  Praha – Biškek

Tak, všechno sbaleno, peníze vyměněný, zvací dopisy do UZB vyřízený! S místem v báglech to není nijak valný, ale to se vyřeší příručním zavazadlem do letadla a pak už se uvidí. Můžeme mít 23kg zavazadlo, takže jsme se s věcma nemuseli nijak stydět. A taky že jsme se nestyděli. Můj Bágl má k 30 kg, Marci určitě nad 20.

Odlet je ve 13:00 SEČ, my vyrážíme z Pardubic brzo, aby bylo všechno na pohodu. Na Ruzyni přijíždíme už v 10, straz s Jíťou a Peetrsem máme na našich oblíbených sedačkách v rohu. Standardní procedůry proběhly standardně (jen nás pobavilo, že na váze měl Peetrsův bágl suveréně nejmíň kilo, ale to bylo proto, že se mu zasekla karimatka o bok váhy a ta tak vážila jen část báglu). Při čekání na náš samjolet od Aeroflotu trestáme jídlo z příručních zavazadel. Mě se podařilo tak šikovně načnout tubu s pomazánkou, že jsem postříkal půlku chodby. Ještě, že zrovna nešel nikdo kolem a nikoho jsem netrefil na přímo. Zahypanej jsem od toho byl celej, uklízení taky chvíli trvalo, tak jsme se aspoň před odletem nenudili. Při kontrole zavazadel si odchytli Peetrse a zkoumali, co to má proboha v příručáku za zbraň. Chudák, musel vydělat celej obal od spacáku, aby celníkovi ukázal, že je to okurka.

Zevlení na Šeremeťevu

Zevlení na Šeremeťevu

Let byl v pohodě, jediný, co nás prudilo, byly debilní opěrky na hlavu, který celou dobu člověka kroutili dopředu a nedali se nijak nastavit. To samí nás trápilo u všech letů s Aeroflotem. Před Moskvou jsme viděli pořádný bouřkový mraky, ale bouřka nás chytla až v příletový hale. Letiště Šeremetěvo má dost špatně řešenou ventilaci, vzduch tam stojí, jen se míchá s kouřem z neoddělených kuřáren. V kombinaci s vedrem ideální místo na přidušení/přehřátí. Bouřka a soumrak nám přišly vhod, večer se nechalo i dejchat. Našich 5 hodin v hale jsme strávili čtením deníků a hraním 3D piškvorek, což dočasně snížilo výkon našich mozků na 0%. Během letu z Moskvy do Biškeku jsme potkali partičku českých horolezců, kteří mířili na Pik Lenina. Přisedl si k nám nějaký moravák, který tam vehementně rozlíval vodku a furt do nás valil nějaký hovadiny. Naštěstí brzo vytuhnul a tak jsme se aspoň trochu vyspali.

So 14.7 – út 17.7 Biškek

Po příletu jsme na letišti vyřizovali KGZ víza. Poprvé jsme se potkali s policajtama. Jejich vysoký čepice vypadají opravdu komicky, obzvlášť když je většina z nich hodně hubená, skoro vychrtlá. U okýnka jsme se ptali, jestli se nemají v nejbližší době rušit víza, paní chladně tvrdila, že ne a tak jsme museli každý vysypat 80 Euro za double entry. Asi jsme byli jedni z posledních, na kom si namastili kapsu, pže víza cca za týden zrušili.

V Biškeku mají skoro na každém rohu stánek s kysem a ledovým čajem

V Biškeku mají skoro na každém rohu stánek s kysem a ledovým čajem

S taxikářema jsme si hned oprášili smlouvání, cestu z letiště do centra jsme ukecali na 10 USD, narvali jsme bágly do auta a jeli jsme ke stadionu Spartak, kde Peetrs před 2 rokama bydlel. Řidič jel v klasickým asijským stylu – červená znamená jen přibrzdit. Během toho, co si to kalil 120 a telefonoval, mu zazvonil druhý mobil. Tak ho taky zvednul, kecal s 2 lidma a řídil loktama, aby si mohl držet telefony u uší. Během toho mu ještě zahoukala vysílačka, kterou měl na palubce. Žádný hovor netípnul, jen se vším začal tak nějak žonglovat a vyřídil tak 3 hovory najednou.

Zdobený paneláček

Zdobený paneláček

U Spartaku bylo mrtvo, letmým průzkumem jsme zjistili, že ubytovna už nefunguje a tak jsme se vydali zakempovat do parku. Tady začal maratón se sháněním ubytování. Měli jsme několik typů, tak jsme se vždycky rozdělili, jedna dvojice hledala ubytko a druhá hlídala bágly. Na první pokus Jítrsovi zjistili, že je guesthouse Sakura plnej a našli jen nějakou ubytovnu, kde to nebylo nic moc.  My na druhý pokus prozměnu jeden guesthouse nenašli vůbec (panelák s danou adresou jo, jenže tam prostě nic nebylo) a pak jsme našli trochu luxusnější ubytko v Koishe, ale to bylo lehce dražší.

Pak jsme se zase prostřídali a zase nic, až na 4 pokus jsme po šíleným doptávání našli hotel Energetik. Když jsem tam přišel, tak na recepci seděla holka, který bylo všechno šumák. Cena byla 1800 somů za dvoulůžák, tak jsem se jí zeptal, jestli se můžeme všichni nacpat na jeden pokoj. Ona na to: „Of course!“ (to byla asi jediná fráze, kterou anglicky uměla), takže jsme měli vyřešeno. Ještě nám dala místo miniaturního pokoje pořádnou cimru, kam nebyl problém se naskládat, takže jsme měli pořešeno.

Místní geroj Manas

Místní geroj Manas

Během dne nám došla voda, takže hned jak jsme se ubytovali, tak jsme skočili pro melouna a napili jsme se vody z kohoutku (pže to tam vypadalo čistě a my si říkali, že to bude pitelný) a zákonitě jsme se hned všichni až na Marci posrali. Večer jsme se vydali na obchůzku do centra. Hned za hotelem jsme se zastavili v restauraci, kde se bohužel moc nepředvedli. No, začali dobře, čaj byl supr, ale pak nám dali na místní poměry pěkně předražený šašlíky a já idiot zariskoval a dal si hned na start manty (taštičky plněný masem), který byly ultra hnusný.

Oblíbená zábava - večerní korzování

Oblíbená zábava – večerní korzování

Pak jsme obhlídli náměstí Ala – too a dali si na spravení chuti luxusní šaurmu s mjasom (skopový a zelenina v takový pitě). Ta nám tak zvedla náladu, že jsme zatoužili po tom ještě si chvíli sednout v parku a rozjímat. Koupili jsme si k tomu ruský pivko Baltika 7. Ve městě byli zrovna nějaký slavnosti, spousta lidí byla venku, dost z nich kalilo vodku a celkově byla hrozně pohodová atmosféra. Ideální k tomu dát si pivko v parku. Chyba. Když jsme popíjeli, uviděli jsme v dálce vysoký čepice. Piva jsme preventivně schovali mezi nás. Hned jak uviděli turisty, zamířili k nám s vidinou bakšiše. Jejich šéfík si hned vyžádal pasy, když jsme je vytahovali, tak někdo cinknul o plechovku. Hned začali pátrat baterkama, co tam máme a když uviděli pivko, očička se jim rozsvítili. Hned nám zahráli scénu, jak jsme porušili zákon a že nás musí okamžitě zatknout a kdoví cosi. My že jako v pohodě, že ty piva vyhodíme a půjdem na hotel , ale on že žádný takový, piva jsou totiž důkaz, jaký jsme kriminálníci. Když si ověřil, že neumíme rusky, tak říká, že zavolá kolegovi Borisovi, který umí anglicky. Dal mě telefon na ucho. Boris trpělivě vysvětloval, že máme velký problém a že bychom měli jít do vězení atd. Ale existuje jedna možnost, jak se z toho vysekat. Nemáme se štítit dát strážníkovi 1000 somů, jinak budeme mít velký problém. Jelikož držel naše pasy, tak nám ani nic moc jinýho nezbývalo. Dali jsme mu prachy, on že si je teda vezme, ale že nám tím hrozně pomáhá. Sbalili jsme si svý fidlátka a šli se vyspat.

Centrální bazar

Centrální bazar

V neděli ráno vyrážíme směr centrální bazar. Kolem areálu je pořádnej frmol, nejvíc nás pobaví, když uprostřed hlavní křižovatky u bazaru zastaví maršrutka a za plnýho provozu vysype lidi. Ty se rozeběhnou na všechny strany, prokličkujou mezi projíždějícíma autama a doběhnou na chodník. Docela dlouho si všechno prolejzáme, nejvíc nás fascinuje krásná zelenina a hustá budova s masem. Je šílený vedro, takže po bazáči jdeme sehnat melouna a dáváme odpolední siestu. Večer jdeme najít Uzbeckou ambasádu abychom věděli, kdy tam máme přijít (víza musíme zařídit teď, protože nám pak končí platnost zvacího dopisu). Cedule na plotě nás nepotěšila – pondělí je den zavírací a tak tu budeme muset tvrdnout do úterý. A navíc se musíme telefonicky rezervovat. Sníme šaurmu, pokoukáme po centru(to už známe nazpaměť) a jdeme na hotel. Pivko dáme radši doma:-).

Oddělení lahůdek v budově s masem

Oddělení lahůdek v budově s masem

V podělí ráno vyřizujeme rezervaci na ambasádě. Naštěstí je telefon na pokoji zadarmo. Volám já, paní na druhým konci drátu mluví anglicky stylem „masa bob“, ale oba se snažíme jak o život, takže se zadaří. Máme přijít v úterý na 10. Pak vyrážíme do města sehnat mapu na trek z Leninolpolu na Sary Čelek. Dole v baráku místího Zeměměřickýho úřadu mají krámek s mapama, ale nejpodrobnější z nich je 1:200 000 a takový plánek už máme. Tak jedeme koupit bomby, to už klapne. Pak ještě pohledy, na poštu je hodíme zítra. Večer klasika- zmrzlina, šaurma, trochu se pokoukat venku a pak spát, abychom měli dost síly. Na recepci se bohužel prohodili báby a ta nová je nějaká přísná. Už když jsme šli ven, tak se na nás netvářila a když jsme se vraceli, tak si nás odchytla a vyčinila nám, že spíme 4 na dvoulůžáku. Museli jsme doplatit další 2 osoby a ani nám nedala další dvoulůžák. Vedle seděl týpek ve vysoký čepici, takže se ani nešlo moc hádat. Nakonec byla klika, že jsme dopláceli jen jednu noc a ne 3. Každopádně peníze šli paní hezky do kapsy. Kráva nám ani nezařídila 4 snídaně, a když jsme se jich dožadovali, tak za ně ještě chtěla zaplatit. A to se samozřejmě nekonalo.

Lenin je v Ječný

Lenin je v Ječný

V úterý ráno mizíme směr ambasáda. Je tu pěkná fronta, která vůbec neubíhá. Půl hodiny po otvíračce si přes kecátko u bzučáku ověří, kdo se dostavil a pak už chodí lidi dovnitř. Chvílema si už myslíme, že tu platí právo silnějšího, pže se vždycky někdo nacpe dopředu. Situace vrcholí ve chvíli, kdy se tři týpci před nás nahrubo natlačili  a využili toho, že ten, kdo vycházel nedovřel branku. Šli dovnitř a čekali až velvyslanec otevře. Ten jim dal docela jebáka a vyhodil je ven. Místo nich si zavolali nás. Holky byly chvíli před tím vyměnit peníze a naštěstí to stihli dřív, než nám otevřeli. Vevnitř už to byla spíš formalita. Všechny lejstra jsme měli vytisknutý, takže jsme vysypali 75USD/osoba a za chvíli jsme měli víza na svým místě.

Trolejbusem jedeme skoro na konečnou, na místo, kde bychom měli nejlíp najít tágo na Ala Arču. Taxikářu tu je skutečně dost, ale nabízejí zběsilé ceny. Za chvíli ale narazíme na ruského pohodáře, ten ani nesmlouvá, na první dobrou bere 500 somů, sundává oficiální nápis taxi a už si to s náma mydlí do hor. Místa máme dost, jedeme Mercedesem veteránem. U nás by technickou určitě neprošel, ale to nás netrápí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky, Kyrgyzstán & Uzbekistán 2012 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Kyrgyzstán & Uzbekistán 1. část – odlet a Biškek

  1. Lea napsal:

    Zdendo,
    kamarad ma podobnou historku, co se tyka policie a uplatku. Jeho zatkli kvuli tomu, ze mocil za kerem v parku, a pote ho zavreli do vezeni, aby si vynutili uplatek. Nakonec jim ho dal, nic jineho mu nezbyvalo, jenze on tesne predtim vymenil penize a mel tudiz jen velke bankovky. No a chtit po policajtech, aby mu neco vratili zpatky se mu nezdalo jako dobry napad.

    • Zdeněk Švec napsal:

      Ahoj Leo,
      v těchto zemích se podobné věci občas stanou. Podle mě je to taková hra, oni si taky nemůžou moc dovolit, kdyby člověk takové chování rozmáznul, tak budou mít podle mě velký problém. Nejtěžší je odhadnout mantinely, aby nevzniknl zbytečný konflikt. Ideální je odevzdat dostatečně malý bakšiš. Nám dokonce poradil částku, která byla „akceptovatelná“, takže jsme to měli dost jednoduché. Z našich krajů na to nejsme zvyklí, ale tady to tak prostě chodí.

  2. Lea napsal:

    Ja tohle znam od Lubose a jeho sluzebnich cest do zemi byvaleho SSSR. Vyse popsana historka se stala kamaradovi a jemu prave bylo lito davat policajtum velkou bankovku, protoze mensi nemel. Tak ho zakli a dali do vazby, kde s nim hrali o cas – vedeli, ze mu dalsi den leti letadlo, takze to byl nakonec on, kdo vymekl a radeji zaplatil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
22 × 20 =