Kyrgyzstán & Uzbekistán 5. část – Buchara a Chiva

Buchara

Buchara

po 30.7 – út 31.7. Z Oše do Buchary

V 8 ráno nás naložil ještě s 2 Němkama týpek z guesthousu do vanu a hodil nás na hranice. Tam na nás už čekal řidič. Hranice se otvíraly v 9 a on tam čekal už od 6 aby byl první ve frontě. A věděl proč. Fronta byla docela šílená a vůbec neodsejpala. Překvapilo nás, že nám řekl, abychom se odbavili jako pěší a přitom si nechal v kufru naše bágly. Bylo vidět, že se Kyrgyzové s Uzbekama nesnesou. Uzbecký celníci byli hodně přísný. Šermovali kalašnikovama, občas si někoho vyhmátli. Na nás turisty byli v pohodě. Museli jsme vyplnit devizový přiznání, což bylo dost vtipný, pže to bylo v ruštině a my tomu moc nerozumněli. Ve frontě s náma stáli i 2 španělští cyklisti, pár, který už to vyplňoval podruhý a ty nám poradili. Já si – po Marťasových zkušenostech na tádžicko-uzbeckých hranicích, kde je obrali o všechno co přiznali – zatáhnul 200 USD do lékarničky. Celníci se na nás usmívali, ptali se nás na hokejisty, fotbalisty a byli v pohodě. Za hodku jsme byli venku a čekali jsme na našeho drivera. Ten se ale zasekl mezi kamazy a trvalo skoro do poledne, než přišel na řadu. Během toho se s náma bavili ty 2 němky, byly dost nesnesitelný a tak jsme si tiše přáli, abychom se s nima už nepotkali. Když se naše auto dostalo na řadu, přišel si pro nás celník, že máme jít znovu na proclení i s báglama. Tak jsme šli na druhý kolo. Ani moc nešacovali. Jediný, co je zajímalo, jestli nevezeme drogy a co máme za léky. Takže si prohledávali lékárničky. Já pako si zašil prachy zrovna tam, k přibalovým letákům. Hlavní kapsu mě prohledala poctivě, kapsu s letákama jen prohrábla po jejich hřbetu. Já měl bankovky složený uprostřed zalaminovaný karty s vysvětlivkama, co který lék umí, takže to prošlo. Ale měl jsem pěkně stažený půlky.

Pak jsme už nasedli a uhánělo se směr Taškent. Silnice byla docela dobrá (většinou více proudá dálnice s občasnýma dírama – počet pruhů se značně lišil podle úseku), a tak to řidič zase neskutečně kalil, většinou tak 160. bylo šílený vedro. Když jel, tak to šlo, ale když zastavil jen na 5 minut, tak jsme byli všichni kompletně mokří. Po zhruba 100km byly brány, kde nás registrovali. To vždycky přiběhl někdo s kalachem, vybral pasy, vypadal při tom hrozně důležitě, někam nás zapsal a to bylo vše. Vůbec, vojáci tam hlídali snad všechno. Nejvíc nás dostal voják na hlídce v uprostřed tunelu bez pořádný ventilace. Do Taškentu jsme přijeli kolem 6. Na Guesthousu jsme domluvili, že nás hodí na vlakový nádraží. On však zastavil už někde na kraji města. Ptali jsme se, o to má znamenat a on, že to dál nezná, že jezdí jen sem. Tak jsme mu říkali, že jsme domluvení až na nádro a ať to nějak zařídí. Neměli jsme náladu ani čas se motat po Taškentu, pže jsme potřebovali co nejdřív zarezervovat vlak do Buchary. Týpek, že jako v pohodě, ale že si budeme muset přesednout ke kolegovi. Narval nás do jinýho auta, a jinej řidič nás odvezl na nádraží. Vystoupili jsme a už jsme byli na odchodu, když nás zastavil a chtěl po nás 30 USD. Tak jsme se s ním začali hádat, že to bylo domluvený jinak a jednu chvíli to bylo docela ostrý. Když jsme viděli, že nepovolí, tak jsme to aspoň stáhli na 15 babek.

Hned jsme se šli kouknout, jak jezděj vlaky. Měli jsme kliku. V 8 hodin  jel noční vlak na Bucharu. Tak jsme se šli poptat na lístky. Paní na kase měla hroznou radost z naší pseudoruštiny a vyzvídala, odkud jsme. Když jsme řekli, že z čech, tak nám odvětila, že se u nás točil ten slavný seriál „4 v tanku a pes“. Lupeny stály asi 170 tisíc – začal jsem to přední počítat, ale  bylo to hrozně pomalý, tak mě ukázala, ať ji radši ty pakly  peněz podám a přejela to na počítačce. Před odjezdem, jsme ještě skočili do krámu doplnit zásoby a pak jsem už šli na nádro.

U vstupu byla kontrola jako na letišti. Muselo seprojít skenerem, celník nám dal na lístek OVIR registraci(v Uzbeku je povinnost registrovat, kde člověk spal – registrace kontrolují celníci při výjezdu ze země), že jsme na noc byli ve vlaku. Měli jsme nakoupenou 1. třídu (v ceně nebyl skoro rozdíl). To znamenalo, že jsme měli lůžkové kupé. Dvojka by byl open space na celý vagón. Už nebyly 4 místa v jednom kupé, takže jsme byli ve 2 vedle sebe. Zbyly na nás místa nahoře. Celkově to bylo hodně luxusní, naši spolunocležníci byli v pohodě. Ja jen udělal blbost, že jsem si nechal pootevřený okýnko na noc, takže mě celou noc foukalo na hlavu a já to zaspal, takže jsem tak nějak blbě ofouknul a byl jsem z toho nachcípanej.

út 31.7.- st 1.8. Buchara

Bucharská pevnost

Bucharská pevnost

Na nádraži jsme vystoupili chvíli po svítání, v dobu, kdy šlo ještě fungovat. Před nádražím jsme odolali návalu taxikářu a našli naši stojanku s maršrutkama. Do města to bylo asi 30 km, maršrutka stála na naše asi 5Kč:-). Zavezla nás na náměstíčko hned k centru. Měli jsme kontakt na 3 B&B, tak jsme vyrazili je najít. První byl Blue Moon, spíš hotel a navíc drahej. Pak si nás začali rozebírat naháněči do hotelů. Ty jsme odháněli, pže si berou dýžko za sjednání ceny. Jeden byl ale dost neodbytnej, po chvíli z něj vylezlo, že to není nahaněč, ale že nám ukáže dobrý ubytko.

IMG_8365Zavedl nás k Malik Jonovi, což byl shodou okolností náš 2. kontakt. Poděkovali jsme a šli se domluvit s panem domácím. Chtěl 15 USD/osoba/noc, tak jsme mu hned říkali, že tu známí spali za 10, on, ž už má nový ceníky atd. Po chvíli trpělivýho smlouvání se to stáhlo na 45USD/2noci/2lidi a to už nám stačilo. Pokoje, 2 lůžáky byly příjemný, měli jsme i televizi. IMG_8370Chtěli jsme jít ven, ale tam bylo tak nesnesitelný vedro, že jsme to po chvíli museli zabalit a jít přes poledne na pokoj. Aspoň jsme mrkli na olympiádu, jenže zrovna dávali ping pong, judo a šerm. Disciplýny, na který nejde čumět. Večer jsme s Peetrsem vyrazili ještě jednou na nádro zkusit zarezervovat vlak do Urgenče, ale marně, všechno už bylo plný. Tak jsme aspoň koupili lístky z Urgenče do Taškentu na zpáteční cestu. Navíc jsme zjistili odkud jezdí busy přímo do Chivy.

Pak nás čekaly 2 dny prohlížení památek. Vyráželi jsme večer nebo ráno, jindy to bylo bez šance kvůli vedru. Mrkli jsme se na bazár, kde jsme zkusili 2 žrádelny. První byla vevnitř, se zvláštní atmosférou, pouštěli nám k jídlu nějaký popový šlágry, ale jídlo měli dobrý (dávali jsme Lagmaně a nějakou neurčitou polívku ze skopovýho). Druhá byla venku, dali jsme šašlíky a pivko. Šašlíky šli, ale pivo bylo zase tragický- bez pěny a s nějakým bordelem vevnitř. IMG_8376Cestou na bazar jsme museli obejít jednu ulici, pže byla zatarasená cajtama a byl tam dav lidí. IMG_8381Ptali jsme se, co se děje. Policajti prý dělali maturitu a to je v Uzbeku takhle hlídaný. Obešli jsme pár medrés, minaretů, mešit- názvy si nepamatuju. Zajímavá byla prohlídka pevnosti. Paní u vstupu na nás zkoušela klasicko pohádku, že pevnost opravujou, ale že nás může narychlo protáhnout na prohlídku, než to definitivně zavřou, že máme jedinečnou šanci. Ukecali jsme ji na rozumný peníz a šlo se. Samozřejmně tam byl volný vstup. Ale takhle to aspoň bylo s výkladem. Paní ze začátku mlela hrozně rychle, ale když jsme ji párkrát zpomalili, tak to bylo fajn, anglicky uměla (byla to učitelka), tak jsme se toho dozvěděli dost. Vtipná byla taky návštěva jedné internetové kavárny, kde neměli počítače.

čt.2.8. Z Buchary do Chivy

Kvalitní tankodrom

Kvalitní tankodrom

Autobus na Chivu měl jet v 8 ráno, tak jsme tam byli na 7. Už tam čekalo tak 10 lidí. Během toho jsme byli očíhnout maršrutky a tágaře okolo. Měli jsme strop 50 000 za jednoho, usmlouvali jsme to nejlíp na 55 000. V 8 přijel nacpanej bus, vzal dovnitř 3 lidi a zmizel. Tak jsme ještě zkoušeli další maršrutkáře. Jeden týpek na nás pořád naléhal, ať jdeme k němu, že už potřebuje jet. Jenže nešel pod 60 000. Málem se tam kvůli nám začali prát. Pak tam ale náš pan domácí z Malik Johna přivezl švýcarský pár a ten maršrutkář za náma přišel, že už to jde za 50 000, jen nesmíme říkat Švýcarům, za kolik jedeme. Nasedli jsme do Damasu, bágly naházel  na střechu a vyrazilo se. Prvních 200km byla ještě docela pěkná silnice, ale pak začal pravej tankodrom. Jen uválcovaná silnice s mega dolíkama. On se toho nebál a jel přes to 80. Takže jsme vzadu skákali jak na býkovi při ródeu. Všichni měli obouchaný hlavy. Ze začátku to byla sranda, ale pak nám z toho bylo dost blbě (hlavně holkám, který byly nad zadníma kolama, kde to házelo nejvíc). Takhle jsme si to kodrcali pouští Quizilkum. Když nás předjížděli policajti, tak na sebe kluci mávli a pustili se do závodění. Když byly na naší straně „dálnice“ rigoly moc velký, tak se nebál vjet do protisměru. A kličkovat mezi autama v protisměru.

Závody s policajtama

Závody s policajtama

V jednu chvíli byl vedle starý cesty kus nového úseku. Driver už to měl vychytaný a tak věděl, kde má přejet po písku aby se tam dostal. Jenže jsme byli moc těžký a tak jsme stejně zapadli. Museli jsme ho vytlačovat. Touhle cestou jsme se kodrcali asi 300km. Nalevo a napravo jen poušť. Dali jsme při tom jednu zastávku na čaj a občerstvení a záchod. Prý mu auto vydrží 10 měsíců, pak ho musí vyměnit, pže mu upadnou kola. Nejvíc nás ale rozsekala scéna kousek před Urgenčí, kde už byla dobrá silnice. Předjížděl ho jeho známej, tak stáhli okýnka a kecali. Tím ale zabrali celou silnici. Proti jelo auto, ale oni se mu neuhli. Tak se jim to auto muselo uhnout do škarpy! Právo silnějšího…V Urgenči vysadil Švýcary a najednou byl samej vtípek. Asi byl nervózní, že jim vykecáme, že jedem za levno a oni mu to nebudou chtít zaplatit. Hned zajel na melouna ke známé u silnice. Dostali jsme takovou porci žlutejch a zelenejch melounů, že jsme to málem nesnědli. Byly výborný. Pak nás hodil do Chivy.

Ptali jsme se na ubytko a on, že nám dohodí něco výhodnýho. Zavezl nás k B&B Lali Opa, což byl náš další kontakt. Nabídli nám místo v dormu za 8USD. Paráda. Takže jsme si plácli, zaplatili maršrutku a šli se ubytovat. Už taky bylo 7 hodin, cesta pouští se protáhla. Museli jsme taky oprášit bágly, po cestě byli řádně zaprasený. Dorm byl v jejich obýváku, bylo tam 5 matrací a spali jsme s nějakou korejkou, která skoro nemluvila. Luxus.

 pá 3.8. – so 4.8. Chiva

Chiva z nejvyššího minaretu

Chiva z nejvyššího minaretu

Opevnění v Chivě

Opevnění v Chivě

V Chivě byly památky za hradbama centra, to jsme za 2 dny kompletně prokřižovali. Vylezli jsme i na nejvyšší minaret. Nejlepší to bylo zase ráno a za soumraku, kdy nebyl takový pařák. Přes poledne jsme byli venku, kde měli pergolu a šlo tam vegetit celý den. Jinak byla Chiva hodně gastro.Pořád jsme se spravovali po horách a tady jsme to opravdu nešetřili.

Je libo kopýtko?

Je libo kopýtko?

Snídaně byla s ubytkem, dali nám vajíčka, restovanou zeleninu atd. Dál jsme objevili prima žrádelnu „Kafe Elnur“, kam jsme si chodili dávat. Bylo to až směšně levný. Za hostinu pro 4 lidi (hlavní jídlo, kefír, salát, melouny, čaj) si řekl na naše 140 Kč:-) Ceny na jídeláku neměli, prostě pak přišel a něco si vymyslel. Měli parádní plov, Lagmaně a další jídla, u kterých si nepamatuju název. Na hotýlku jsme si taky dali pivo Českoje Zlato, který tu vaří český sládek. Stálo za prd, jako ostatně všechny místní piva. Mimo to jsme ještě mrkli na bazáč, ale v Chivě nebyl moc dobrej – bylo vidět, že tam chodí hodně turistů. Narazili jsme ale na výbornýho prodavače melounů, který nám jeden dal jen za to, že jsme si ho na památku vyfotili.IMG_8455

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky, Kyrgyzstán & Uzbekistán 2012 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
20 − 15 =