Kyrgyzstán & Uzbekistán 6. část – návrat do Biškeku a odlet

Pohoda v Ala-Arče

Pohoda v Ala-Arče

so 4.8. – út.7.8 Z Chivy do Ala-Arči

Z Lali Opy jsme poslali mail do Ošskýho Guesthousu, jestli by nám zase nezářídily tágo z Taškentu do Oše. Nepřišla žádná odpověď a tak jsme změnili plány s tím, že pojedeme z Taškentu do Kokandu a tam stávíme pár dnů před odletem domů.

V sobotu v poledne jsme maršrutkou odjeli z Chivy do Urgenče (asi 30 km) a tam zašli na bazár nakoupit na cestu. Bazar byl hooooodně luxusní a koupili jsme tam mraky zeleniny a melounů. Pak jsme se přesunuly na vlakáč. Vlak jel do Taškentu 18 hodin, zase jsme měli 1. třídu a zase jsme nebyli v jednom kupé. Večer jsme vegetili v kupé u Jítrsovích, kde byla i nějaká paní s dcerou, učili nás jejich písničky, popisovali nám jídla atd.

Voňavé lepjošky kam se podíváš

Voňavé lepjošky kam se podíváš

Do Taškentu jsme dorazili v 10 hodin, hned jsme šli s davem z nádraží. Když jsme vyšli, tak z toho davu cestujících a tágařů vzčnívala cedule s nápisem „Zdeněk Švec“. Chvíli jsme na to koukali jak opařený a pak nám došlo, že v Oši zareagovali a taxík zařídili. Změnili jsme proto plány, místo Kokandu volíme rychlí přesun do Ala Arči a 3denní relax v horách. Týpek taxikář byl hodně v pohodě, pán v letech a jako snad první řidič, který nás vezl, nejel stylem brzda-plyn. Cesta proběhla v pohodě, Zastávka v šašlíkárně na oběd. Před hranicema nás přesadil do jinýho auta, když to viděl opodál stojící voják, tak nás šel prudit. Museli jsme vyházet věci z báglů, on se na ně ani nekouknul a šel pryč. Na hranicích proběhlo všechno hladce, vybrali si naše OVIR registrace a byli spokojení.

Litrová porce Lagmaně

Litrová porce lagmaně

Večer jsme domluvili nocleh ve stejných cimrách jako minule. U domácího jsme ještě reklamovali, že nás jeho minulý taxikář natáhnul o 15 babek, on ho zpucoval po telefonu a peníze nám vrátil! Taky jsme si z komory vyzvedli uschovaný věci. V pondělí ráno jsme šli omrknout tágaře na Biškek, chtěli jsme jet na noc, abychom nemuseli řešit ubytování. Hned jsme s jedním domluvili, že nás večer v 6 za 1000 somů/osoba vezme. Dali jsme mu 100 somů zálohu a doufali, že tam večer bude. Přes den jsme se pak jen poflakovali po městě, k obědu jsme si dali v naší starý známí žrádelně lagmaně. Měli 0,5 , 0,7 a 1litrovou porci. Servírka přišla a ptala se Peetrse, jaký si dá a on balšoje. A jak měl hlad tak to ještě párkrát zopakoval, takže nám ve výsledku přistály na stůl 4 litrový lagmaně, porce jako prase. Ale poprali jsme se s nima.

Kráva má na silnici přednost

Kráva má na silnici přednost

Večer tam taxikář skutečně byl, ale dal nám pucuňk, že máme velký bágly a že si máme připlatit. My mu o báglech říkali už ráno, takže jsme mu nic nechtěli dát, ale on byl neoblomnej. Jelikož tam už žádná jiný auta nebyly, tak jsme nakonec neměli na výběr a každý si kilo připlatil. Jelo se dodávkou. Do Ozgenu jsme tam byli jen my 4, pak přistoupil táta s 2 dcerama. On byl úplně naplech. Týpek do nás chvíli něco hučel a pil při tom vodku, pak mu ale řidič sklopil sedačku a on do minuty vytuhnul a probudil se naštěstí až u Biškeku. Pak se ještě řešilo, jestli můžou holky sedět vedle mě, jestli to jako není nemravný. Nakonec stejně nic jinýho nezbylo. Že nám pak pouštěl klipy, kde byli všichni polonahý, to už neřešil. Holky to taky neřešili, jedna si na mě natvrdo ustlala, a dalo docela práci ji ze mě dostat.

Absolutní únava

Absolutní únava

Řidič jel opět jako prase, takže se moc spát nedalo, vytuhli jsme až k ránu. Ve 2 v noci jsme ještě dali půlnoční baštu v motorestu. Ráno nás vyhodili na Biškekským busáku. Během 3 minut už jsme domluvili tágo za 500 somů do Ala-Arči, takže to byl fikot. V 8 hodin jsme už byly u vrat národního parku. Cca 2000km přesun byl u konce. U brány jsme se nasnídali, dali do kupy a převlíkli do hor. Za chvíli jsme stopli Maršrutku, která vezla zaměstnance nahoru do hotelu. Když nás vyhodili, tak jsme šli hledat místo na stany do háje, kde měl stan minulý výlet Peetrs. Dali jsme to trochu hlouběji do lesa a šli spát. Celý den jsme už prospali a proflákali.

st.8.8 – čt 9.8 Ala-Arča

Oblíbený cíl ruských horolezců - bivak Racek

Oblíbený cíl ruských horolezců – bivak Racek

Na středu jsme naplánovali výlet k bivaku Racek. Jítě je blbě, tak zůstává u stanů. Stejně to ale nevydržela a šla  za náma, potkáváme se nahoře. Cesta ubíhá rychle. Jak jdeme nalehko, tak je to pohoda. Nahorů to trvá  3 hodky. V bivaku je dost rušno, tak vylezeme na morénu nad něj, kocháme se, obědváme. To už přichází Jíťa, ještě chvíli pobydeme a jdeme dolů.

pohled do Ala-Arči

pohled do Ala-Arči

Ve čtvrtek zase jdeme dozadu do doliny Ala-Arča. Tentokrát je blbě Marci, ta už to nerozešla, takže zůstává. My valíme v podstatě pořád kolem řeky, ujdeme tak 10 km a pak to za morénou otáčíme zpátky. Konec doliny je totiž v nedohlednu a nám už se ani nechce moc jančit, bereme to spíš jako relax. Večer si Peters zatavuje odloupnutou obsázku boty nad plyňákem – boty už by asi na reklamačku nevzali:-)

Pik Severní Korea od bivaku Racek

Pik Severní Korea od bivaku Racek

Pá 10.8 Ala-Arča, Biškek, letiště Manas

Brzo ráno balíme a jdeme dolů. Provoz je nulovej, takže po svejch. Ještě není vedro, takže to jde. Takhle ujdeme skoro 10 km, až na  poslední kousek cesty nás vezme maršrutka, která jede jen k bráně. Tam už ale stojí 265 – maršrutka až do Biškeku. Jedeme s českým párem. Maršrutka je dost narvaná, tak máme bágly na klíně, není to úplně nejpohodlnější. Vyhodili hned u bazáru. Češi nás rozsekali otázkou, jestli nevíme, kde je v Biškeku zoologická:-) My si dali v žrádelně šašlíka a šli zakempit do parku blok od bazáče. Pak jsme se rozdělili a po dvojicích jsme zamířili na bazar utratit zbývající somy a nakoupit věci domů. My měli nákupy v pohodě, ale Jítrsovi si odtáhli místní milicionáři na „protidrogovou“ kontrolu. Samozřejmě z nich dostali, kde mají peníze, stropili bordel, když přitáhli nějakou nadopovanou holku a začali do ní kopat. Během toho každýmu sebrali trochu peněz (asi po 20 USD). Když se vrátili, tak už jsme po tom incidentu neměli na nic náladu, šli jsme pro poslední šaurmu a pak už jsme scháněli tágo na letiště. To klaplo za standardních 10 USD. Tágař byl při nájezdu na dálnici nějak zmatenej a tak to vzal odbočovákem v protisměru. Pak jsme si ještě řekli, aby nám zastavil pro melouna. Paní u melounů zřejmě neuměla počítat, pže jí holky daly 200 somů a ona jim vracela asi 350 a pořád ji nemohli vysvětlit, že je to moc. Dorazili jsme na letiště, prolezli dovnitř, usídlili se v koutě vrchní haly, rozdělali karimatky, pospávali a čekali na ranní letadlo.

So 11.8. Manas – Moskva – Praha

Kdesi nad Kazachstánem

Kdesi nad Kazachstánem

Před odletem byla ještě krátká řešička, když nás odbavili jen do Moskvy ale dozvěděli jsme se, že je to standardní postup, v Moskvě nám dali letenky na další let. Do Moskvy jsme letěli s Aeroflotem, tam jsme 5 hodin čekali na lavičkách a pak už jsme nastoupili do českýho letadla. No, to byla pohoda. Jen pro Jíťu to nebylo moc fajn, pže měla v letadle srajdu. V letadle hlásili, že se do unie nesmějí převážet mléčné výrobky, a jestli je máme s sebou, tak je máme zahodit do koše. Hned jsem si vzpomněl na naše sušený jogurty, ale rozhodli jsme se to risknout a když tak dělat blbý, že jsme mysleli, že je to sladký. Jenže našim celníkům to bylo úplně ukradený, ty hrali mariáš a ani nekontrolovali.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky, Kyrgyzstán & Uzbekistán 2012 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
13 + 15 =