Makedonie 2014 – 2. část

IMG_2168

Den 5. Pod Piribreg

Odpočinkový den, ploužíme se po hřebeni, děláme hodně zastávek, je pod mrakem a nějak na nás dolehnul frmol posledních dní, tak jsme se rozhodli nic nehrotit a kempujeme už pod bývalým lyžařským střediskem Piribreg u pramene. Od stanů vidíme parádně do kraje směr Skopje, kouř z fabriky pod náma, pozorujeme bači s pořádnýma stádama ovcí a cpeme se borůvkama.

Den 6.

Lanovka na Piribregu

Lanovka na Piribregu

Ráno vládne pohodička, s odchodem nespěcháme. Je parádně slunečno a my hned vylézáme na Piribreg ke starému vleku od kosovského lyžařského střediska. Tady si prohlížíme zchátralou boudu horní stanice a houpeme se na zbytcích sedaček. Pak pořád po hřebeni, potkáváme příjemného baču, kterému sice nerozumíme ani slovo, ale dáváme vedle něho pauzu a on si zavolá svoje šarplanince a nechá nás se s nima pomatlat. Terén se mírně přiostřuje, jedna pasáž je dost vzdušná a tak se rozhodujeme obejít ji spodem z kosovské strany. Jelikož už pomalu přichází večer tak jen slezeme do doliny a na plácku nad bezejmenným jezerem stavíme stany.

Den 7

V suťovém poli pod Peskovi

V suťovém poli pod Peskovi

Abychom se dostali zpět nahoru, musíme přelézt jedno žebro a pak dost namáhavě postupovat asi 2 hodiny po suťovém poli. Dál prudkým výšvihem na boční ostroh a po krátkém spočinku nahoru po dalším žebru. Sklon se před vrchem zvyšuje a na konci je to pro mě a Marci už tak na hranici. Ale dali jsme to a o to víc si užíváme vršku. Jelikož byl terén zespodu dost členitý, nejsme si jistí, kde vlastně jsme a až z vrcholové knihy zjišťujeme, že teprve na hoře Peskovi. Dál pokračujeme po vrchu vyšlapanou pěšinkou a na večer scházíme k jezeru před Črni vrchem. Máme luxusní výhled na Kosovo, myjeme se v jezeře a užíváme západu slunce.

Den 8. Od jezera do Vejce

Jezero pod Črni Vrchem

Jezero pod Črni Vrchem

Dnes nás zahalují mraky, výhledy se otvírají jen na chvilku. Po ranní rozpravě jsme usoudili, že hor jsme docela nabažení a že se půjdeme podívat i za životem, který proudí pod nimi. Honzík udělá ráno krutě silný kafe do celýho ešusu, já mu s ním pomáhám a div se mně nerozskočí pumpa. Vylézáme od jezera na hřeben, chvíli po něm pokračujeme a před Črni Vrchem odbočujeme vlevo do doliny směr vesnice Vejce. V mlze jsme to vzali moc doleva, ale pomocí buzoly směr korigujeme a postupně kolem skal trefujeme správný směr. Mají tu epesní borůvky. Kolem nás probíhají stáda ovcí a koní.

Dolina nad Vejcem

Dolina nad Vejcem

Dostáváme se pod mraky a pohled na dolinu nás ohromí. Je opravdu monumentální a všude jsou nádherné louky poseté ovečkami. Začínáme klesat dolů, vpravo od rokle s vodopádem. Na pěšince odpočívá had a Marci ho asi 10 minut pozoruje. Postupně se suneme nad vesnici. Už potkáváme bači a sem tam projedou i borůvkáři na oslících a koních. Dolů se chystá taky týpek s koněm naplno naloženým senem. Zastavuje se a dává se s náma do řeči. Jmenuje se Lirim a hned nám nabízí, že u něho můžeme přespat. Taky nám chce naložit bagáž na koně, ale to odmítáme, pže už teď toho nese dost. Domluvili jsme se, že my půjdeme do vesnice a dáme si sraz v kavárně a on mezitím uklidí seno a ustájí koně.

Pravá muslimská párty, paří se Joker

Pravá muslimská párty, paří se Joker

Došli jsme do vesnice, všichni z nás měli haló, stydlivá holčička před námi radši utekla a místní kluci nás dotáhli ke kavárně. Tam je zatím skoro prázdno, ale to se brzy mění, pže je čtvrtek a muslimové mají zítra volno, takže dneska se tu sleze půlka chlapů z vesnice a budou pařit. Dáváme kafe, jídlo tu nemají, tak si jdeme na střídačku do krámku něco koupit a baštíme to v kavárně. Už jsme vzbudili docela pozornost a hodně lidí se s námi dává do řeči. Lirim pořád nejde a tak se ptáme, jestli si tu nemůžeme někde na zahradě rozdělat stan. Jeden z místních, hrozně příjemný týpek Zekir nám nabízí nocleh u sebe. To neodmítáme a jdeme k němu domů. Má hodně skromný a nesmírně útulný baráček, pořád se nám omlouvá, že nemají sprchu. To nám naprosto nevadí. Manželka nám rozestele v (asi) obýváku, my složíme bagáž a pak si asi hodinku povídáme. Mluví jen Zekir, a přivádí i svého bratra, který tu kdysi dělal průvodce nějakým českým fotografům. Po další hodině povídání se nás ptají, jestli nechceme vyrazit znovu do kavárny. My na to „proč ne“ a jde se. Marci tam působí docela poprask, pže sem žádný ženský nechodí, ale je to v pohodě. Naučí nás místní verzi žolíků hranou s kameny podobnými těm na domino. Je to děsná sranda, oni pořád podvádějí a jde jim to. Takhle tam jedeme až do 2 do rána a pak jdeme spát. Cpali do nás jedno kafe za druhým, všichni tam pořád kouřili a člověk z toho byl docela zajímavě omámený. Po tuně kafe usínám až nad ránem.

Den 9. Z Vejce do a Strugy

Ranní kebabčata

Ranní kebabčata

Ke snídani nám hostitelé nabídli ohřáté mléko, a když Zekira seznamujeme s plánem jet se podívat k Ohridskému jezeru, tak říká, že do Tetova žádný autobus nejezdí a že nám zavolá známého s autem, který nás tam hodí. Jdeme si trochu prohlédnout školu, čeká nás ranní kafe ve stejné kavárně jako včera a pak už se skřípěním přijíždí Zastava a v ní týpek, který se v obličeji velmi podobá Jean-Paul Belmondovi. Jen je ohnutej a pajdá. Kroutí se nad tím, že nepočítal s naší bagáži, ale my ho přesvědčíme, že se to tam přece vejde. Jízda není úplně pohodlná, pže máme bágly dost napresovaný na klíně, ale jsme rádi, že nemusíme pěšky. Ukazuje se, že Belmondo makal řadu let v Itálii, tak si s ním Marci dobře rozumí a úroveň komunikace dost stoupá.

Zekir si prostě musel vyzkoušet Marci batoh

Zekir si prostě musel vyzkoušet Marci batoh

Domlouváme, že se stavíme na snídani v Tetovu, chtěli jsme je za nocleh pozvat, ale to samozřejmě odmítají a naopak zvou oni nás. Nejdřív nás táhli do nějaké luxusní restaurace, ale my jim vysvětlili, že preferujeme lidové žrádelničky, tak jsme skončili na burku a kebabčatech nedaleko tržnice. Pak nás hodili na Busák, kde nám hned začal lakovat nějaký tágař. Zekir se nás opatrně ptal, jestli chceme jet s ním, my mu říkali, že opravdu ne, že pojedeme linkáčem, z čehož měl ohromnou radost a pak nám vyprávěl o všech možných nekalých praktikách, které místní tágaři mají. Autobus nám jel v 11, oni s náma celou dobu čekali (Belmondo z toho byl dost nervózní, asi spěchal). Za odvoz a nocleh jsme jim dali 500 dinárů, aby se rozdělili. Bohužel asi všechno shrábnul Belmondo, který zdaleka nebyl tak příjemný a bezelstný jako Zekir. Jenže co naplat – Zekir by si přímo od nás stejně nic nevzal.

Večeře ve Struze

Večeře ve Struze

V Buse bylo pekelný vedro a dost narváno. Do Strugy jsme dorazili s jednou přestávkou cca za 3 hodiny. Venku už se stačilo udělat skoro stejný vedro jako v busu. Nebyl čas na hrdinství a tak jsme se šli rovnou vykoupat. Když jsme se vyblbli ve vodě, najedli, přestrojili do režimu město, tak jsme šli sehnat nějaké to ubytování v soukromí (sobe). Jako limit jsme dali 7 euro. Jen tak cvičně jsme se zeptali na turistických informacích, a paní hned mávla na tlouštíka před barákem a ten už nás táhnul na ubytko. Nejdřív nás zkoušel omíst a hnal nás to plesnivýho baráku, kde to vypadalo dost divně. To jsme nebrali a už jsme šli pryč, muselo se zahrát divadýlko na city, a když pochopil, že jsme v obraze, tak nás vzal do luxusní cimry celkem v centru. Chtěl po nás asi 6 euro/ za osobu a s tím jsme byli spokojení. Trochu jsme se dospali a večer se vydali korzovat po městě. Památek tu moc nebylo, za zmínku stojí snad jen nábřeží, ale atmosféra byla celkově dobrá. Pojali jsme to dost gastro a cpali jsme do sebe, co nás cvrnklo přes nos a nakonec jsme dali v jedné zapadlé hospůdce (byl celkem problém najít nějakou příjemnou) velkou pljeskavicu (Marci pstruha), šopský salát a pivko. Pak se šlo rovnou na kutě.

Den 10. Ze Strugy do Skopje

Celkem brzo ráno jsme se už nasáčkovali do Busu na Skopje. Cesta se docela táhla, klasicky bylo mrtě vedro. Ve Skopje na nádraží jsme si nechali bágly a šli na starou tržnici nakupovat věci domů. Samozřejmě na začátek přišla pohodička ve 2 čajovnách a oběd v žrádelně hned za tržnicí (kofte a plněná paprika). Tržnici jsme prolezli křížem krážem. Po loňských zkušenostech jsme už věděli co chceme koupit, tak jsme si dali záležet, abychom nabrali kvalitní zboží. Koupili jsme černý a horský čaj, různá koření, kafe, praženou cizrnu, oříšky atd. Nakonec to přesně vyšlo tak, že jsme sotva zavřeli krosnu, což byl ideální stav. Pak poslední kafe a se soumrakem nasedáme do nočního vlaku na Bělehrad.

Den 11. a 12. Bělehrad a domů

Před muzeem moderního umění

Před muzeem moderního umění

Noc byla na pohodu, ráno vystupujeme v Bělehradu, máme celý den na prohlídku, pže chceme jet až nočním vlakem do Budapešti. Když se rozkoukáme, tak jdeme do Titova muzea – tady jsme se sekli na 3 hodiny. Pak jen zevlíme v parku, něco pojíme na tržnici a jdeme mrknout na muzeum moderního umění. To je ale zavřený a tak máme smůlu. Mezi těma místama to bylo dost daleko, jsme uťapaní a tak jdeme pomalu zabíjet čas k nádraží. Noční vlak je opět v cajku, V Budapešti se jen opláchneme, vyčistíme zuby a hned přesedáme na EC do České Třebové. Směrem k nám jedou vlaky čím dál rychleji a tak cesta začíná odsejpat rychleji. To je fajn, pže jsme z vysedávání po busech a vlacích už dost unavení.

Večerní borůvky chutnají nejlépe

Večerní borůvky chutnají nejlépe

Pod Piribregem

Pod Piribregem

Nerozumíme si ani slovo, ale přece to jde

Nerozumíme si ani slovo, ale přece to jde

Dolina pro stanování jako stvořená

Dolina pro stanování jako stvořená

Peskovi

Peskovi

Sušená svíčková

Sušená svíčková

Nad Vejcem

Nad Vejcem

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky, Makedonie se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
10 ⁄ 5 =