Nový Zéland 2011

12_3Studentský život na VŠ se nám pomalu blížil ke konci, a my jsme si chtěli udělat generální pauzu, odpočnout si od vysedávání u počítače a pořádně si vyčistit hlavu někde v přírodě. Původně jsme měli být na výlet 4, ale nakonec se podařilo odtrhnout od všedního života jenom Peetrsovi a mně.

Všudy přítomní drzouni Kea

Všudy přítomní drzouni Kea

Naše konta zrovna penězi nepřekypovaly a tak jsme museli vybrat destinaci, kde nebude problém sem tam něco vydělat manuální prací. Ze všech možností nám nejpříznivěji vyšel Nový Zéland. V září  2010 jsme požádali o roční pracovní víza Working Holiday a ty nám bez problémů z ambasády v Londýně poslali.

nakouknutí do Aucklandu

Nakouknutí do Aucklandu

Peetrs měl naplánované státnice na leden 2011, já si o půl roku prodloužil školu, vzal si v práci neplacené volno a už dopředu naplánoval státnice na červen. Abychom z výletu vytěžili co nejvíc, zabookovali jsme si letenky na den po Peetrsových státnicích a zpáteční let 5 dnů před mýma státnicema (diplomku jsem stačil napsat ještě před odletem). Byli jsme tedy omezeni na 5 a 1/2 měsíce, a tak jsme si nemohli dovolit standardní Working Holiday scénář, kdy se většinu roku pracuje někde na farmě a pak se třeba na 3 měsíce vyrazí cestovat. Náš cíl byl jasný – nejedeme si vydělat peníze, ale co nejvíc poznat NZ. Proto jsme se chystali vydělat jenom na nezbytné výdaje. Z výletu se tím pádem stal chvílema docela punk a my si to náležitě užívali. Nakonec se nám podařilo dosáhnout poměru 2 měsíce práce a 3 a 1/2 měsíce cestování a celá dovolená přišla na nula od nuly. Takže ve výsledku jsme byli hodně spokojeni.

Naše obydlí na sadě

Naše obydlí na sadě

Zásadní inspiraci pro fungování na NZ jsme čerpali na webu Lejskových. Tam jsme našli všechno podstatné, po dobu výpravy to pro nás byla doslova bible. Nízkých nákladů jsme dosáhli hlavně tím, že jsem za celou dobu spali pod střechou cca jen 14 dnů. Zbytek nocí jsme strávili v loveckých srubech a turistických chatách spravovaných DOC (měli jsme půlroční permanentku – Hut pass), v autě (udělali jsme si postel z europalety) a ve stanu. Největším žroutem peněz se stala naše Lady (Toyota Estima, ročník 1991). Holka už nebyla ve formě, kromě nákupu jsme ji museli nechat opravit pár bebíček, včetně celé přední nápravy, kterou nám dovezli až ze Severního ostrova. Lady sice nebyla nijak nablýskaná ani navoněná, chvílema zlobila, ale nikdy nás nenechala ve štychu. Naše fungování bez auta by bylo dost složité a tak jsme byli rádi za její společnost.

Chata pod Mt. Sommers

Chata pod Mt. Sommers

A jak to tedy všechno probíhalo? Let do Aucklandu jsme absolvovali v luxusních letadlech společnosti Emirates airlines s přestupy v Dubaji. Kuala Lumpur a Melbourne. Po rozkoukání se v Auckalndu jsme se hned vydali na Jižní ostrov nakoupit auto a sehnat práci. Auto už jsme měli zamluvené u jedněch Čechů, práci jsme na několikátý pokus sehnali v jablečném sadu v Motuece. Ještě před sezónou sběru jsme stihli 3 výlety do mt. Richmonds forest park, NP Kahurangi a NP Abel Tasman. Majitel sadu , bývalý skotský boxer nám naprosto vyšel vstříc a nechal nás zaparkovat auto a rozdělat stan mezi jabloňema. Léto se pomalu blížilo ke konci, a tak jsme po 5 týdnech (během kterých nám v místním servisu dali dokupy Lady) práci zabalili, abychom stihli pořádně zatrekovat. Vyrazili jsme na jih a postupně prolezli NP Nelson Lakes, Arthur´s Pass, okolí Mt. Sommers a Mt Cook, údolí Wilkin, Young, Rees a Dart.

bouřlivé jižní pobřeží Jižního ostrova

Bouřlivé jižní pobřeží Jižního ostrova

Našli jsme kratší brigádu na vinicích a lehce jsme zrelaxovali během 14 denní autoturistiky na východním a jižním pobřeží Jižního ostrova. Potom jsme se opět huntovali týdenním trekováním ve Fiordlandu. Tou dobou už se hlásil ke slovu pokročilý podzim a hlavně rána byla doslova mrazivá. Protože nám docházeli peníze a chtěli jsme se ohřát, vyrazili jsme na sever za prací. V Motuece už bylo po sezóně, v Blenheimu jsme nebyli úspěšní a tak jsme nechali Lady na vrakáči (bohužel, už byla neprodejná) a vyrazili na Severní ostrov. Štěstí se na nás usmálo v Kati Kati, kde nás vzali do balírny kiwi. Dali jsme si 20 dnů 12 hodinových směn v kuse, naplnili účty a vyrazili na poslední výlet do NP Tongariro.

Pohled z Mt. Ngauruhoe

Pohled z Mt. Ngauruhoe

Výlet naprosto naplnil naše očekávání, byla to pecka. Kdo máte možnost, neváhejte a na NZ vyražte! Deník jsme sice stačili napsat, je ale pouze v dost neučesané podobě a tak ho nebudu na blogu vystavovat. Kdybyste měli zájem, není problém s poskytnutím, napište mi mailovou adresu a já ho pošlu. Taktéž se neváhejte ozvat, kdybyste chtěli vidět více fotek nebo domluvit promítání.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nový Zéland 2011 se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
17 × 18 =