Okolo hranic – úvod a 1. etapa

PočátekCyklotrip 04 025

Jednou si to takhle s Pájou kodrcáme o prodlouženém víkendu rychlíkem do Hanušovic. Na plošině máme odložená kola, chceme si pojezdit pod Sněžníkem a Rychlebskými horami. V rámci ranní otupělosti koukáme z okna a mudrcujeme. Vytahujeme svačinu a během ní rozebíráme zajímavé destinace v celé republice.

„Parádní na kolo jsou Orličky. Zajímavá bude i Šumava. Taky bych se chtěl podívat do Krušnejch…“ říkám.

„No vidíš, to je všechno na hranicích. Stejně na nich máme mrtě zajímavejch míst,“Pája na to.

„Hele, a když to takhle máme, neobjedeme je celý?“

„Že bysme začli už dneska?“

„Jo, to by šlo“.

A tak se taky stalo. Bylo jasný, že nebudeme mít dost času najednou, takže jsme objíždění rozhodili na etapy, většinou nám vychází etapa na prodloužený víkend, sem tam i o něco déle. Pak už zbývalo jen pořešit, jak striktně se budeme hranic držet a jakým terénem pojedeme. Rozhodli jsme se, že se čárou nebudeme nijak zvlášť omezovat, přece jen nám jde spíš o nasátí atmosféry pohraničí. Takže když bude nějaké zajímavé místo poblíž hranic, klidně tam zabočíme. Terén budeme střídat, nebráníme se lesním cestám a výjimečně ani pěším. Velkou část ale stejně pojedeme po asfaltu.

Tak jsme v září 2011 nakousli první etapu. Ještě na „normálních“ kolech. Postupně jsme oba přezbrojili na lehára, věrného Šemíka nahradil Drak. Pojďme si vše probrat etapu po etapě…

1. etapa Hanušovice –Bruntál

1. etapa

1. etapa

Vlakem přijíždíme do Hanušovic (já z Mejta přes Choceň a Zábřeh, Pája přímým spojem z Brna), hned dáváme rychlo přesun do Starého města. No kole je to rychlejší než čekat na vlakový přípoj. A pak už pokračujeme velmi atraktivní pasáží kolem Kunčického potoka až na Hřeben masivu Králický Sněžník. Na terásce u Paprsku, s výhledem na Jeseníky, dáme oběd. Od Paprsku jedeme po lesních cestách a pěšinách na Smrk, a tím se dostáváme do Rychlebských hor. Odtud valíme po parádní cestě (CT 6044) úbočím.

Hřeben Rychlebských hor

Hřeben Rychlebských hor

Já klasicky 2x najíždím na hřebík, takže se cesta zase neobejde bez lepení…asi mám v kole magnet. Před Hraničkami někde špatně odbočujeme, chvíli bloudíme, uděláme kolečko a vyjedeme na stejném místě. To už je večer, a tak uleháme podpřístřechem na Hraničkách. Tady to je hodně zajímavý, louka je na místě vysídlené vesnice, pod občasnými remízky jsou rozvaliny rozstřílených baráků. Už za tmy k nám přišel osamělý tremp, jestli může spát vedle. Kecáme s ním až do půlnoci, pak jdeme chrnět.

Javornický zámek

Javornický zámek

Další den sledujeme cyklostezky po hranicích (6044 a 6222) až do Bílé Vody. Cesta parádně sviští. Dál je na programu nakouknutí k Javornickému zámku a pauza ve Vidnavě. Na náměstí dávámepohodovou kávičku. Pája vzal poprvé kafetiéru a odstartoval tak novou tradici –od té doby tenhle nesmysl nesmí na výletě chybět, kafevařímena vrcholcích nebo jen tak při vhodné příležitosti, ostatní turisté většinou nechápou nebo tiše závidí. Z Vidnavy míříme do Zlatých hor, opět pauza, a pak jedeme spát nahoru na zříceninu Edelštejn. Tam kempujemena vrchu sjezdovky, s parádním výhledem do kraje.

První etapu se ještě hranic moc natěsno nedržíme, 3. den míříme do Bruntálu přes Jeseníky (Heřmanovice, Vrbno, Andělská hora). V Bruntále na perónu zase vaříme kafe, jenže jsme to nějak blbě naplánovali…Vlak přijel dřív, než jsme čekali, tak vaření i s bombou přenášíme do vlaku a zasloužený nápoj si vychutnáváme až v kupé.

Coffee break

Coffee break

Příspěvek byl publikován v rubrice Deníky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
22 + 12 =