2. etapa Bruntál –Jablunkov
Další pokračování načínáme v druhé půlce dubna 2012. Tentokrát čáru kopírujeme poctivěji. Držíme se zásady, že bychom měli začínat na stejném místě, kde končíme předchozí etapu, a tak cestujeme vlakem do Bruntálu. Odtud na Krnov, kde pokoukáme po krásném centru a vyjedeme na rozhlednu Cvilín, která je bohužel zavřená. Pak rychle do Opavy, opět si projíždíme město a mizíme do Oderských vrchů. Spíme v lese kdesi za Budišovicema.
Ráno nás budí lesáci, kteří kácejí stromy kousek za naším stanem. Na nic nečekáme a svištíme na Ostravu. Začíná pravý industriálek. Na hlavní třídě v Porubě vaříme snídani a kafe, je neděle ráno,a tak u nás zastavuje několik hospodských zbloudilců. Kolem Odry míříme k hornickému muzeu a pak do centra. Cesta je docela hezká, čekali jsme tu všechno špinavější. Zastavujeme u Karolínky, kde Pája projektoval hřiště, projíždíme mega podzemní garáže a dáváme si v nich závody.Pak už mizíme kolem Kunčic a Šenova pryč. Další, pro nás stejně exotická zastávka, je v Havířove… Betonu už jsme nasycení,proto pokračujeme k Těrlicku a dál na Těšín. Před námi jsou krásně vidět zasněžené vrcholky Beskyd. V Těšíně zajedeme kouknout na polskou stranu k pevnosti. Tady se nám hodně líbí –je super světlo a parádní výhledy. Z Těšína šlapeme na Třinec. Ocelárny na kraji nám vyráží dech, všechno tu má hodně temnou atmosféru. Nejvíc nemůžeme z podavače, který sype do zásobníku celé vagóny uhlí. V jednotě kupujeme večeři a už za tmy s čelovkama jedeme spát do lesa nad Vedryni.
Další den chodí prudké přeháňky, ale mezi nimi je azuro. Přes Nýdek razíme na Filipku. Za ní nás čeká překvapení – na cestě ještě leží sníh. A do toho polámané stromy. Hecujeme se, že to bude jen kousek a přejdeme to. Po 1/2 km brodění ve sněhu s kolem naloženým na rameni a přelézání spadlých smrků už začínáme být poněkud nasraní. Máme ale zdolat ještě celý kilometr. Hodně náročný úsek. Na Plenisku už sníh naštěstí ustupuje a stromy jsou odklizené. Máme zu grunt promáčené boty, a tak se rozhodujeme nijak extra to nehrotit a sjet na vlak do Jablunkova. Sjezdík nám vyšperkují krásné výhledy na zasněženou Malou Fatru.
3. etapa Třinec – Uherský Brod
Po 2 měsících jsme opět v akci. Sraz dáváme až ve Třinci, Pája jede opět z Brna. Jelikož se nám nechce čekat na přípoj, nasedáme na kolo už v Třinci, a jedeme přes Jablunkov a Bukovec až na Hrčavu. Počasí nám nepřeje a od Bukovce vytrvale prší. Ohříváme se v Hrčavě v hospodě, ale vyhlídky nejsou moc přívětivé. Navečer zkoušíme popejet, ale pořád je to dost vlhké, a na silnější přepršky zastavujeme v autobusových čekárnách. Polskou hranici měníme za Slovenskou. Sjíždíme do Mostů u Jablunkova a pak na noc stoupáme pod Polom. Cesta nám dává zabrat a velkou část kola tlačíme.
Ráno je kosa jak blázen.Vůbec se nemůžeme zahřát, zvlášť když hned po sbalení stanu promokneme. Jsme pevně odhodlaní jet pěší červenou po hranicích. Malý i Velký Polom mají příhodné názvy –všude tu leží spousta stromů. A tak kolaspíš přenášíme a tlačíme, než bychom skutečně jeli. Krize nastává před Bílým Křížem, kde zkoušíme jet po lesácké cestě. Je úplně rozbahněná a z našich kol se rázem stávají bahnité bambule, paráda hlavně na přenášení přes stromy. Na Bílém Kříži dáváme pauzu a rozhodujeme se dál pokračovat po asfaltu.Bereme CT6181 a v Černé Ostravici myjeme kola.
Za Bílou uhýbáme do údolí Smradlavky, zkoušíme sirný pramen (je fakt hnusnej) a víceméně po štěrku pokračujeme až na Bumbálku. Sjíždíme na Babskou a mně začíná lupat v kole. (Později jsem zjistil, že mi praskla osa u zadního kola.Jet s tím ale šlo). Dneska už jsme se v terénu vyblbli dost, a tak jedeme pod hřebenem Javorníků přes Karolinku až do Huslenek. Odbočujeme na Zděchov a opět terénem na Hradisko. Tady je cesta dobrá. Spíme kousek před Hradiskem.
Ráno se vyčasí a oteplí. Sušíme promoklé věci a užíváme si léta. Sjíždíme na Francovu Lhotu, Valašské Klobouky (tady mají epesní zmrzlinu), Slavičín a Uherský brod. V terénu jsme se vyřádili dosyta, takže celý dnešek hrneme po asfaltu.