Už dlouho nám na stole ležely 2 pozvánky za známými do Francie. Jedna do Bordeaux a druhá do Grenoblu. Lámali jsem si hlavu, jak tyto 2 návštěvy spojit do jednoho výletu a ještě přitom prozkoumat Francii. Postupně jsme vyplodili několik více či méně komplikovaných scénářů s přesuny busem, vlakem nebo i na lehokole. A pak jsme si řekli “Dost! Je čas zkusit změnu.” Přestože se celkem poctivě držíme car-free principu, rozhodli jsme se tentokrát půjčit auto od rodičů a uspořádat regulérní roadtrip.
Set up
Hlavním cílem, mimo návštěv, bylo poznání, o co se vlastně absencí auta v domácnosti připravujeme. Dále jsme taky po letech potřebovali připomenout naše zaprášené řidičské dovednosti a celkově prozkoumat, co s námi tento jiný druh cestování udělá. A protože jsme chtěli i další společnost a zálohu v podobě zkušeného řidiče, přizvali jsme do celého podniku i našeho kamaráda Kocoura. Ten je jakožto vedoucí na vysokomýtském autodromu pro motoristické akce jako stvořený.
Na přípravy nebyl klasicky skoro žádný čas, ale i bez pořádného plánu bylo jasné, že před sebou máme dost přes 4000 km. Celkem se nám podařilo urvat 10 volných dnů, a tak jsme očekávali každodenní řeholi za volantem. Byli jsme zvědaví, jak se s tím coby sváteční řidiči popereme a kolik času nám zbyde na výlety. Abychom něco vyšetřili, rozhodli jsme se udělat rychlopřesun po dálnicích až na FR-DE hranice. Ve Francii pak využívat pokud možno jen okresky, v žádném případě dálnice, a tímto způsobem krásně poznat věhlasný francouzský venkov. GPS jsme s sebou sice vezli, ale nechali jsme ji zabalenou. Jednak s Marci nesnášíme, když nás tahá nějaká krabička, a navíc to bez ní bylo zábavnější. Byli jsme víc variabilní a když už jsme se navigovali podle mapy, tak jsem si aspoň pěkně pamatovali, kudy jsem jeli. Pro celou akci nám posloužila mapa Francie 1:1 000 000, kterou jsme si koupili loni na eurolehocyklotripu.
No a jak cesta ve finále proběhla?
Vyráželi jsme ve čtvrtek v 13:00 a do Francie se dostali po přespání kdesi uprostřed Německa druhý den v poledne. Začátek nám dal zabrat, byli jsme unavení z dálnice a taky jsme se teprve adaptovali z cyklořidítek na volant. Teprve po přejezdu Rýna začala ta pravá jízda. Sjeli jsme na vedlejšky a konečně začali dovolenkovat. Přes Maginotovu linii jsme se probojovali do velmi zajímavého a zapadlého pohoří Vosges, pak na Dijon (to byl cíl pro Kocoura) a dále k Francouzskému středohoří.
Při generální pauze na oběd a zevlení u města Thiers jsme začali počítat, jak stíháme a nestíháme a spočítali jsme, že bychom současným tempem do Bordeaux sotva dojeli, a tak jsem se rozhodli ustoupit z původních cílů a užívat si pohodičky v kraji sopek kolem Clermont-Ferrandu, který se nám moc líbil. Prohlédli jsem si sopečné jezero Lac Pavin, vystoupili na majestátní sopku Puy de Dome a opalovali se v kráteru Puy de Pariou.
Mimo přírody jsme si tu oblíbili krásná, většinou středověká městečka. Bylo výbornou volbou vyhnout se hlavním tahům a prozkoumat zdejší venkov – ten má kouzelnou atmosféru, kterou stojí za to poznat. Po prohlídce vulkánů jsme pozvolna otočili kormidlo na východ a přes široširé pláně středohoří mířili ke Grenoblu. Přirozeně jsme si užívali “wow” momentů při bloumání naprosto neznámým krajem. Jeden z nich na nás při vjezdu do města Le Puy en Velay, kde se v údolí na skále tyčil kostel a o kus dále ohromná socha Pany Marie. Teprve při obchůzce města jsme se dozvěděli, že se jedná o startovní místo pouti do Santiaga de Compostela.
Evropské rozvodí jsme přejeli nedaleko Mt. Mézenc a při té příležitosti obhlédli pramen Loiry. Na druhé straně hor se nám otevřeli parádní pohledy na údolí Rhony, ke kterému jsme se dostali přes kaňon řeky Le Doux. Pak už jsme dorazili za Heduš do Grenoblu a přenocovali u ní na kolejích. Během noci se nebe totálně zadeklovalo a začal vytrvalý intenzivní déšť. Pokračovali jsme na Švýcarsko a vzhledem k nepřetržitému lijáku jsme se nepouštěli do žádných akcí. Ono by to ani nešlo. Švýcarsko jsme tedy přejeli, zakempovali hned za hranicemi v Německu a další den dali přesun přímo domů.
Dovolená splnila svůj účel, hlavně co se týká řízení. Při příjezdu jsme si byli za volantem tak o 500 % jistější než před cestou. Celkem jsme namotali 3500 km. Na nás to bylo dost, příště bychom asi zvolili mírnější tempo. Celkově se jednalo o poměrně levnou dovolenou, hlavně kvůli tomu, že naše Fábka papala jen 5 l na 100 km a taky že vyjma jednoho noclehu na hotelu jsme spali venku nadivoko ve stanech. Většinou jsme zakempli někde v lesíku nebo na schovaném odpočívadle. Jedna z nej nocí byla přímo na cestě mezi kravskými výběhy, kde nás za ranní mlhy probudilo funění krav hned u našich hlav. Pro podobný způsob cestování je Francie jako stvořená a my díky němu pochopili francouzský fetiš pro obytné přívěsy. Sem se to fakt hodí. Hlavně to středohoří. Je pestré, liduprázdné a pořád je na co koukat.
