Odjezd z Oreše, zastávka v Bitole a Ohrid
V noci nás budí bouřka, blesky létají o sto šest a poté se spouští prudký déšť. Proto je to tu tak bujné a zelené. Ještě hlídáme vodu, aby nám neprotékala stanem, a když se déšť zklidňuje, pomalu usínáme. Prší až do rána a v dešti se nám balit nechce. Do hodiny naštěstí ustává a my máme šanci stihnout první ranní vlak. Jdeme lesem a skoro nevěříme, že někde tady může být železniční zastávka, natož stanice. Včera jsme ovšem odposlouchali, že tu vlaky staví, tak pokračujeme a jsme zvědaví, kdy se před námi stanice vyloupne. Jakmile se zjeví, nevěříme vlastním očím. Vede sem skutečně jen cestička, po které jsme přišli, a koleje. Železniční budova je bez střechy a prorostlá ostružiním. Vedle ní je voda a u kolejí spoustu odpadků, což svědčí o tom, že sem lidé chodí. Začínáme totiž trochu pochybovat, zda nám tu vlak zastaví. Pokračovat ve čtení “Makedonie 2013 – 3. část”