Vichr na Hochschwabu 2017

První víkend na začátku března jsem o den prodloužil a rezervoval na pánskou jízdu s Honzíkem a Tomem. Bylo jasné,  že pojedeme z Brna a tomu jsme přizpůsobili i výběr destinací, tak, abychom nemuseli jet přes noc. Z několika variant se vybral Hochschwab, který je jednak na dostřel a navíc tam byla příznivá lavinová situace. Základní inspiraci jsme načerpali na Huttenfinderunavandru .

Vyrážíme v pátek ráno, vstávačka na čtvrtou, odjezd na pátou a pak prázdnými silnicemi bez okolků až do Seewiesenu. kde jsme v luxusním čase kolem 9. Počasí dole je vysloveně jarní, takže se můžeme převlékat i s komfortním opalováním. Vydáváme se do široké doliny po wanderweg 801, tempem naprosto pohodovým se kolem 3 dostáváme na chatu Voisthaler, kde chceme obě noci spát. Chata se majestátně tyčí na skále vlevo od cesty a má výbornou polohu. Už se těšíme, až shodíme bágly, zatopíme v kamínkách a dáme odpolední polohu. Trochu pochybností, že se ohřejeme vzbudila rezavá kamna vyhozená pod chatou. A opravdu, prázdné místo  po kamnech v „ložnici“ znamená, že dnes mokré věci neusušíme 🙁 Informace „nicht beheizt“ přibyla na stránky winteraumu krátce po našem výletě. Nicméně na podobný scénář jsme vybaveni, máme teplé spacáky i oblečení a i nějaké svíčky a slivovice se najdou :-). Alternativou je přesunout se zítra na Schistlhaus. Má ale zkazit počasí a přijít velký vichr, takže se rozhodujeme radši nechat věci v dolině na Voisthaler hutte, odkud se případně dostaneme dolů, i když bude hnusně.

Převlíkání a balení naprosto v pohodě, je 13 stupňů a není kam spěchat

Tady už vedro nebylo, zima o sobě dala vědět.

A to už je ona, Voisthaler hutte

Náš „kozí chlívek“ je vlevo dole“

Obývák/předsíň/kuchyně

Ložnice

V sobotu jdeme nalehko na Hochschwab. V dolině je pěkně, vítr vane jen zlehka. Když lezeme na hřeben, začíná foukat víc a nahoře je vichr jako prase. Občas nám i kolena podlomí a zahodí nás do sněhu. Terén ale není příkrý a tak to není nebezpečné. Navíc jdeme už od rána v mačkách (po oblevě je na sněhu ledová krusta), ve kterých se můžeme dobře zapřít. Fotky z hřebene žádné nejsou, měli jsme dost starostí sami se sebou, natož pak ještě vytahovat foťák. Takto cca za 2 hodiny dovrávoráme na Schistlhaus pod Hochschwabem. Kluci se jdou odpotácet na Hochschwab, já volím luxusní výhled v závětří za sklem na Schistlu. Cesta dolů probíhá podobně, nejzajímavější je průchod malou skalní soutěskou (sami jsme si ji nazvali myší díra), kde vítr dělá vír. Když jsme do ní vlezli, tak to s námi fláklo nalevo, pak napravo a pak jsme tak nějak po čtyřech vylezli ven. Večer vytápíme svíčkami, teplotu jsme dostali lehce nad nulu (voda v hrnci nezamrzla), tavíme sníh na plyňáku a vaříme, když to máme hotové, tak jdeme v 7 spát.

Hurá na Hochschwab

Luxusní winterraum na Schiestlhaus

A výhled z něho

Na Hochschwabu

Ráno jsme už jen balíme a scházíme stejnou cestou zpátky k autu a pak už hurá na Brno. Cestou zpátky najíždíme na dálnici u Fressnitz, ale lepší příjezd nám přišel od Murzhoffenu. I se zastávkou v Mikulově a vysazením kluků v Brně dorážím do Mejta luxusně už o půl 7 večer.

Příspěvek byl publikován v rubrice Makedonie se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
7 + 2 =