Laufener hütte (listopad 2012)
Už dlouhodobě máme vysledované, že na státní svátek 17. listopadu bývá krásně. To platí hlavně pro hory, protože sebou tento čas přináší inverze. Po dobrých zkušenostech z minulých let jsme se tentokrát rozhodli vydat až do Alp. Naším cílem byla chata v Tennengebirge, asi 20 km jihohvýchodně od Salzburgu.
Poprvé jsme jeli na uzamčený winterraum, a proto začal výlet tím, že jsme na pobočce Alpenverein vyzvedli univerzální klíč. Nejsem si už jistý podrobnostmi předávky, ale myslím, že jsme si klíč telefonicky rezervovali a půjčení nás stálo 50 Kč + cca 2000 Kč záloha. Přesun proběhl na noc jako vždy, Dorazili jsme celkem brzo a tak jsme ještě před úsvitem hodili chrupku v autě. Naše představy o perfektním počasí se bezezbytku naplnili, už od začátku jsme měli vymetenou oblohu. Taky bylo vidět, že i nahoře je sněhu pomálu a tak jsme nechali v autě sněžnice a vybavili se jen mačkami a cepíny.
Výstup z vesnice Abtenau (700 m) k chatě (1726 m) nám zabral dopoledne a nebyl nijak extra příkrý a celou dobu vedl po pěšince. Cestou jsme potkali dřevník, u kterého byl nápis, který nabádal, aby každý nocležník chaty sebou nahoru vzal nějaké dřevo. Tak jsme si ověšili batohy dřevem jak jen to šlo a pokračovali. Když jsme dorazili k chatě, byl pro nás docela quest najít jak do chaty. Jedny dveře se sice nabízely, ale otevřít nám nešli. Pak jsme asi hodinu běhali kolem chaty a vymýšleli, kudy teda dovnitř, popřípadě jestli není winterraum někde jinde. Pak někoho napadlo, jestli není problém v zámku a on skutečně byl. Dveře měli novou kliku, která byla zřejmě vystouplejší než ta stará a přes její kryt klíč nezapadl až do zámku. Po odšroubování krytu švýcarákem už zámek chodil, a tak jsme šli bydlet.
A bydlení to bylo znamenité, zatím největší luxus z podobných výprav. Klíč nám umožnil přístup hlavní chaty, ve které byly zamčené všechny místnosti mimo kuchyně s kamny, horní místnosti na spaní (oficiálně 8 míst) a chodby se suchým záchodem. Dřeva byla dostatek, my ale i tak měli dobrý pocit, že jsme si aspoň trošek vytáhli nahoru. Předposlední den přišla na chatu skupinka správců, kteří měli svoji místnost a vůbec jsme si nepřekáželi. Naše němčina bohužel není nic moc, a tak jsem si s nimi moc nepokecali.
Celé 4 dny jsme se toulali po okolních kopcích a i díky skoro až jarnímu počasí bylo vše hodně pohodové.
