V létě 2009 koupil spolužákův táta (Šaman) svým mladším synům teepee a my dostali “úkol” ho postavit na jeho zahradě v Osečné. No, a dopadlo to tak, že jsme si z něj pro ten rok udělali parádní základnu pro výlety do okolí a jezdili tam při každé možné příležitosti. Šaman byl naprosto zlatej a mimo zázemí u ohínku pod “střechou” nám poskytl taky spoustu nejrůznějšího sportovního vybavení a v neposlední řadě taky přísun špičkového proviantu. 🙂
První akce proběhla na konci června. V Osečné na nás už čekala namalovaná plachta a pořezané stromy na výrobu tyčí. Přestože pršelo, hned jsme se dali do stavby, popoháněla nás vidina večera u ohně. Stavbu vedl starý woodcrafťák Křemík. Pod jeho vedením stavba svižně pokračovala a pár hodin po ohoblování tyčí už bylo postaveno. Hned jsme začali s vymazlováním interiéru. Protože bylo jasné, že tam týpko nějakou dobu postojí, nemuseli jsme se omezovat. Po ohništi přibyly takové vychytávky jako finský gril, větev na věšení ešusů, stoleček s šuplíkama, kačírek u vchodu.
No, prostě jsme postupně vybudovali obývák kategorie 1A. Jen oheň nám dával docela zabrat a než jsme se naučili ovládat chlopně, párkrát nás solidně vykouřil. Pochází odtud pár legendárních hlášek typu “děláš machry, ale ležíš na břiše” (u země bylo občas jediné místo, kde se šlo aspoň trochu nadechnout). Postupně jsme se ale naučili základní indiánské dovednosti a mohli vegetit, jak se sluší a patří.
Druhá akce byla v srpnu. Hlavním cílem bylo udělat dřevěnou podlážku. Šaman nám dovnitř připravil matroš a neměl v tom být žádný háček. Jenže… bylo úplně parádní počasí a my se pořád toulali po výletech. Na podlážku došlo až poslední den. No, ale to přece nejde udělat vymazlenou podlážku a jet pryč. Nakonec jsme si s Majklem museli vzít v práci indispoziční volno, abychom podlahu otestli.
Tím skončilo léto a přiřítil se podzim. Teploty už nebyly koupací, a tak jsme chtěli trochu zateplit i tee-pee. Natáhli jsme lining – pás prostěradel kolem dokola zevnitř před spodní polovinou plachty. Izolace byla pro podzimní měsíce dostatečná. Světlo nám mimo ohně poskytovaly i parafínové svíčky Šamanovy výroby.
Během 5 měsíců jsme stihli prokřižovat celé okolí – Ralsko, Ještěd, Hruboskalsko, Maloskalsko – a to jak pěšky, tak na kole, kajaku a raftu.
