Letošní rok byl tak nabitý, že jsme nestačili podniknout jediný pěší čundr. To se nám podařilo zlomit až teď, na konci října. K státnímu svátku ve středu 28.10. jsme přihodili 2 dny dovolené, udělali si pořádně prodloužený víkend a vydali se k našim bratrům na východě. Plán zněl jasně – přejít Velkou Fatru. A zvolili jsme spaní na chatách. Ani ne tak kvůli zimě, ale spíš kvůli dlouhým večerům.
Dopravním protředkem byl klasicky vlak. Směrem na východ fungují ČD znamenitě, do Žiliny nás dovezl EC121 Hradčany (z České Třebové za 3:20 hod – vždycky mě rozseká, jak je to rychlé), pak jsme pokračovali spěšným vlakem do Martina a busem do Necpal. Kvůli státnímu svátku byl v busovém spojení trochu zmatek, museli jsme jet jinou linkou, než nám našel IDOS, ale do cíle jsme dorazili jen o 1/2 hod později než byl plán.
Následoval průchod Necpalskou dolinou a výstup Horní Borišovskou dolinou až na chatu pod Borišovom. Na délku byl nástup dlouhý, ale nenáročný, zpotili jsme se až v závěru. Příchod proběhl už s čelovkama, tak jako ostatně každý den – při krátkých dnech se není čemu divit. Druhý den jsme nechali věci na Borišovce a vyrazili po hřebeni přes Ploskou, Ostredok, Križnou na Královu studňu a zpátky. Trasa naprosto parádní a přestože jsme šli nalehko, docela jsme se zrušili. Třetí den byl původně v plánu přechod na naši oblíbenou útulnu Limba, kde jsme vegetili předloni po vánocích. Místo jsem chtěl rezervovat pomocí SMS, zpráva ale nevímproč nedošla. Protože jsme nechtěli riskovat, že příjdeme k prázdné útulně a další den jsme chtěli dojít do Ružomberoku, protáhli jsme trasu až do Smrekovice.
Počasí vyšlo naprosto epesně. Na konec října bylo luxusní teplo a my si dávali několik kochacích a slunících pauz, včetně vaření oběda pod Čierným kameněm. Poslední den nás čekal sestup k Ružomberoku. Od této etapy jsme nic moc nečekali, ale rozhodně stála za to, na Fatře je na co koukat až do poslední chvíle. Domů nás opět dovezli vlaky, rychlík do Žiliny a pak Ex220 Fatra do Čech.
Výlet byl hodně podařený, Fatra nás překvapila svojí pestrostí. K úspěchu hodně přispělo počasí. Jeden den polojasno a zbytek naprosto vymeteno, do toho mírná inverze. Všude barevné lesy a hory. Docela slušně jsme si zopakovali horopis západního Slovenska. Co se týká ubytování, lehce nás zklamala Borišovka. Cena 9 euro za noc (spaní ve spacáku) a poloha jsou super. Ale atmosféra na chatě jaksi nefungovala. Všechno bylo tak nějak přes koleno, nepříjemná obsluha, ani v krbu se netopilo… no, jinde na Slovensku jsme už prožili příjemnější večery. Naopak Vojenská zotavovna Smrekovica má od nás palec nahoru. Je to sice hotel s přilehlými chatami, ale všichni tam byli v pohodě a byl tam klídek. 15eur/osoba se taky nechá zkousnout.
