Dümlerhütte (leden 2010)
Vše začalo na luxusní chatě v Totes Gebirge, konkrétně v části Warsheneck gruppe. Dümlerhütte je celkem snadno přístupná chata vybavená odděleným, neuzamčeným winterraumem pro 12 lidí s kamnama, suchým záchodem a úžasnou polohou. Pro skialpinistu naprostý ráj.
Cestu jsme začali tradičně v Praze a pojali ji jako pánskou jízdu ve složení Marťas, Majkl, Pája a Zdenál. K dispozici jsme měli víkend prodloužený o Pátek a tak jsme neváhali a vyrazili už ve čtvrtek pozdě večer. Naše oblast je doslova na ráně a tak jsme dorazili už za 5 hodin a ještě se stihli před svítáním zlehka prospat. Ráno jsme museli překousnout celkem třeskutý mráz (něco kolem -15°C), přezbrojit se do terénního a vyrazit z parkoviště na kraji Hafnerbüchlu. Na chatě jsme byli už kolem poledne, shodili jsme věci, najedli se a hned vyrazili na letmý průzkum ke křížku na vrchu Rote wand.
Druhý den jsme dali náročnější výlez na Toter mana. Pokračování na Warsheneck bylo moc prudké a ani bychom nevěděli, kudy to vzít. Sice tam vede letní cesta, ale takhle zapadané sněhem to vypadalo úplně neschůdně. V neděli jsme ještě cestou k autu udělali odbočku na Stubwieswipfel a pak už mířili k autu. Přituhlo a tak nás pusík přivítal poctivě vychlazený na -20°C. Naházeli jsme věci dovnitř a než se rozjelo topení, tak Majkl musel řídit v palčákách a jediné, co nás ohřívalo byly kubánské rytmy Buena vista social club 🙂
Wetterkoglerhaus (únor 2010)
Namlsáni pohodičkou na Dümlerovi jsme vyrazili v únoru znovu a tentokráte sebou vzali holky, takže se jelo ve složení JeyTee, Marsi, Majkl a Zdenál. Kvůli špatné lavinové situaci jsme na poslední chvíli měnili destinaci a vyrazili na Hochwechsel. A volba to nebyla ideální. Cesta z Prahy byla o něco pomalejší (i proto, že jsme nechali doma na stole mapu cesty a tak jsme jeli podle dost starého a nepodrobného atlasu). Auto jsme nechaly na odpočívadle nad Mariensee.
Výstup nebyl dlouhý, ale okořenila nám ho dost hustá mlha na hřebenu, byli jsme hodně rádi za tyčové značení, které nás dovedlo až k chatě. Tam ale nastalo celkem zklamání, otevřený winterraum byl jen sklep bez oken a kamen. Teplo se dalo získat jen z přímotopu na stěně, který byl na 1eurové mince. Což o to, teplo bychom si zaplatili, ale mincí jsme měli jen 7. Po vhození mince jel přímotop tak 1/2 hodiny a vyhnal pak teplotu tak na +5°C. Většinu mincí jsme pošetřili na poslední večer, kdy se slavili narozeniny. Jinak jsme strávili prakticky všechen čas kecáním zahrabaní ve spacácích. Celé místo je myšlené spíš pro zastavení na obědovou pauzu – to také během našeho 3 denního pobytu několik skialpinistů učinilo Okolí chaty je mírné a vhodné především pro skialpinisty začátečníky.
