Zdenálovy osobní stránky nejen o cestování
Odpočinkový den, ploužíme se po hřebeni, děláme hodně zastávek, je pod mrakem a nějak na nás dolehnul frmol posledních dní, tak jsme se rozhodli nic nehrotit a kempujeme už pod bývalým lyžařským střediskem Piribreg u pramene. Od stanů vidíme parádně do kraje směr Skopje, kouř z fabriky pod náma, pozorujeme bači s pořádnýma stádama ovcí a cpeme se borůvkama. Pokračovat ve čtení “Makedonie 2014 – 2. část”
V závěru léta 2014 se nám podařilo našetřit 10 dnů na dovolenou. Destinace byla jasná – před rokem nás učarovala Makedonie, takže jsme chtěli pokračovat v jejím poznávání. Místo standardního trýznění těla dlouhými pochody jsme tentokrát přeřadili do režimu pohoda, v horách se více poflakovali. Následující deník proto není nejvhodnějším popisem hor pro lidi, kteří by se do stejných míst rádi vypravili, ale spíš zachycuje srdečnou atmosféru tohoto neuvěřitelného kraje. Pokračovat ve čtení “Makedonie 2014 – 1. část”
Už dlouho nám na stole ležely 2 pozvánky za známými do Francie. Jedna do Bordeaux a druhá do Grenoblu. Lámali jsem si hlavu, jak tyto 2 návštěvy spojit do jednoho výletu a ještě přitom prozkoumat Francii. Postupně jsme vyplodili několik více či méně komplikovaných scénářů s přesuny busem, vlakem nebo i na lehokole. A pak jsme si řekli “Dost! Je čas zkusit změnu.” Přestože se celkem poctivě držíme car-free principu, rozhodli jsme se tentokrát půjčit auto od rodičů a uspořádat regulérní roadtrip. Pokračovat ve čtení “Roadtrip Francie 2015”
Před naším velkým letním cyklo čundrem jsme potřebovali otestovat nové oblečení, zkusit si jízdu terénem na těžko a hlavně po zimě protáhnout zatuhlé nohy. Ideální k tomu účelu byl víkend po 1. květnu. Původní plán jet na Šumavu jsme zavrhli, protože tam mělo být podle předpovědi celou dobu hnusně. Směr jsme tedy otočili na východ, pže na Slovensku zaručovala předpověď méně srážek. Ve výsledku to ale bylo tak akorát, abychom vyzkoušeli výhřevnost a nepromokavost našich hadrů a zároveň nebyli moc zpruzelí. Takže cíl výpravy se splnil na 100%. Pro logistickou jednoduchost jsme se omezili na přímé vlaky a tak jsme se nechali dovézt z České Třebové do Horní Lidče, pak jsme udělali okruh přes Bílé Karpaty, Strážovské vrchy, Malou Fatru, Oravu a Kysuce do Čadci. Tam jsme nasedli na expres zpět do ČT.
Pokračovat ve čtení “Slovensko 2014 – příprava na eurolehocyklotrip”
Vstáváme v 8, už je sluníčko, nikam se neženeme, sušíme, žereme nektarinky a višně ze stromu nad stanem(několik nektarinek nám v noci spadlo přímo na plachtu). Jdu dopouštět vodu, potkám panimámu z farmy(bude ji k 80), ta umí jen německy a tak ji sotva vysvětlím, že jsme kamarádi od Uliště, na pokec to není. Jako slavnostní oběd nás nenapadne nic jinýho, než balíček jáhlů s 1/2 kilem mozarelly…je z roho sotva poživatelná kaše, ale natřískaná kaloriemi. Počkáme na polední pauzu pickerů, abychom se aspoň rozloučili, a jedeme dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 4. část – Itálie, Rakousko a domů”
Poznáváme pravou tvář Alp. Prvních 20km do Ugine je pohoda, ale pak to začne. Jedeme objížďkou hlavní silnice do Flumet, takže vyjíždíme a sjíždíme několik set metrů, užíváme si první alpské kašpárkové stoupání. Dál sedlo přes Megéve v 1100m. Sjeli jsme do Domanci (550m) a pokračovali megaúdolím do Šamonic (Chamoney) pod Mont Blancem (asi 1100m). Frajera nejvyššího jsme asi viděli když se v mracích otevřela díra na habány nad náma. Projeli jsme město, nebylo tak příšerně turistické, jak jsme čekali, ale stejně jsme celkem kvapně mizeli dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 3. část – Francouzské a Švýcarské Alpy”
Ráno prší, z čehož mám ohromnou radost, pže jsme se aspoň dospali. V 9 přestává a v 10 už ležíme na silnici směr Carcassone. Příjezd je docela komplikovanej, musíme město obloukem objet, abychom se dostali k historickému centru. Tady mě blbla přehazovačka, tak jsme se v ní museli pošťourat. Carcassone bylo samozřejmě narvaný turistama, střídali se tu neuvěřitelný davy. My počkali, až opadne nejhorší vlna a pak jsme se s kolama vydali dovnitř. Překvapilo nás, že to celý bylo dost velký. Pak vyrážíme směr Francouzské středohoří. Naše Mapa 1:100 000 opět postrádá výškopis, takže nás čeká překvápko v podobě nekonečného stoupání přes penu Negru. To se táhne snad 30 km, a jsme z něj dost hotoví. Taky trochu zmokneme, ale to je celkem příjemný, pže jsme se už dobře přehřívali. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 2. část – Francouzské středohoří, Rhona, Isera”
Před cestou chceme přespat u JT v Praze Dubči. Dojedeme do Chocně, pak vlakem do Phy Libně, cestou pokecáme s Jíťou, která jede z Pardubic z práce. Cesta z Libně do Dubče má být hrozně snadná, tak ani neberu mapu. Praha nás ale těžce vyškolila, motáme se po periferiích o 2 hodiny dýl, než byl plán a za JT dorážíme až poměrně pozdě. Definitivně se rozhodujeme jet ráno z Běchovic na Masarykáč, tak abychom stihli dojet na Florenc 3 hod před odjezdem busu, tzn v 6. ráno.
Ráno jde vše podle plánu, jako ranní ptáčata vylétáme v 5 z dubče, narvaným elefantem přejedeme z Běchovic na Masarykáč a v 6 už začínáme rozkládat kola na Florenci. Jde nám to celkem od ruky, autobusáci z nás mají haló, že je to jako v depu. Se strečovou fólií nešetříme, vyjedeme celou roli, zbytky vyjdou i na brašny. V 8 je hotovo. Když jsme dobalili, tak přišel někdo prudit, že viděl naše balíky na kameře a že nám to do busu nevezmou. Řekli jsme, že to pořešíme s řidičem. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 1. část – Přejezd, Španělsko a Pyreneje”
V létě 2014 přišel čas na první velkou cyklo výpravu na lehokole. S Pájou jsme docela dlouho lámali hlavu, co teda spácháme, a nakonec jsme si stanovili několik kritérií:
