na kole – 2. stránka

Balkán lehokolmo 2015 1.část – K moři, chorvatské ostrovy

Pá 5.6 Vysoké Mýto – Kalsdorf

Pro ušetření času se chceme posunout RailJetem do konečné stanice, tedy do Grazu. Lístky máme na 12:18 z České Třebové. Jelikož jsme nestačili pořádně potrénovat a ještě nám jaksi chybí odhad, jak rychle pojedeme, tak si dáváme fóra a z VM vyrážíme už v 9. Cesta je na pohodu, všechno klape na pašáka. V ČT se celkem peru s přenášením kol s bagáží po shodech a rozhodli jsme se, že příště bagáž sundáme. Nakládka do vlaku proběhla celkem dobře, jen průvodčí nám vymlouval, že se kola nevejdou na háky. Ze zkušeností už ale víme, že to o pár centimetrů vychází a tak jsme ho brzy přesvědčili, že máme pravdu. Jízda trvala něco přes 5 hodin, jediná chmura byla, že v RJ jsou hrozně nepohodlné sedačky a docela nás z toho bolely záda. Pokračovat ve čtení “Balkán lehokolmo 2015 1.část – K moři, chorvatské ostrovy”

Balkán lehokolmo 2015 – představení

Nástřel dovolené

V zimě (shodou okolností těsně před Vánoci) jsme Marci konečně pořídili lehokolo a díky tomu bylo celkem jasné, co se bude v létě o dovolené dít. Že dostane nový přírůstek svoji porci kilometrů bylo naprosto jasné. V podstatě šlo jen o to naplánovat, kam a na jak dlouho vyrazíme. V minulých letech jsme se zamilovali do Makedonie a tak byl žhavým favoritem mezi směry ten jižní. Navíc nám přišlo jako super nápad zajet si na kole za známými do Tetova. Původně byl ve hře ještě megalomanský plán dojet Itálií dolů a Balkánem nahoru, ale ten jsme museli z časových důvodů zavrhnout. Pokračovat ve čtení “Balkán lehokolmo 2015 – představení”

Okolo hranic – 4. a 5. etapa

4. etapa Uherský Brod –Šumná

V září 2012 nás čeká jižní Morava, tentokráte na 4 dny. Pája už přezbrojil na lehokolo, já jedu ještě na Šemíkovi. No, a protože naše trasa začíná v Uherském Brodě, domlouvám si s AZUBákama schůzku na vyzkoušení lehokola. Honza Galla mě půjčuje Maxe, učí mě na něm jezdit a já si ho poctivě projíždím do Nivnice. Během chvíle jsem si leháro naprosto zamiloval. Vrátili jsme se a pak jsem přesednul zpátky na Šemíka. No, nejradši bych pokračoval na leháru… 🙂 Taky jsem ho na podzim pořídil. Pokračovat ve čtení “Okolo hranic – 4. a 5. etapa”

Okolo hranic – 2. a 3. etapa

2. etapa Bruntál –Jablunkov

Další pokračování načínáme v druhé půlce dubna 2012. Tentokrát čáru kopírujeme poctivěji. Držíme se zásady, že bychom měli začínat na stejném místě, kde končíme předchozí etapu, a tak cestujeme vlakem do Bruntálu. Odtud na Krnov, kde pokoukáme po krásném centru a vyjedeme na rozhlednu Cvilín, která je bohužel zavřená. Pak rychle do Opavy, opět si projíždíme město a mizíme do Oderských vrchů. Spíme v lese kdesi za Budišovicema. Pokračovat ve čtení “Okolo hranic – 2. a 3. etapa”

Okolo hranic – úvod a 1. etapa

Počátek

Jednou si to takhle s Pájou kodrcáme o prodlouženém víkendu rychlíkem do Hanušovic. Na plošině máme odložená kola, chceme si pojezdit pod Sněžníkem a Rychlebskými horami. V rámci ranní otupělosti koukáme z okna a mudrcujeme. Vytahujeme svačinu a během ní rozebíráme zajímavé destinace v celé republice. Pokračovat ve čtení “Okolo hranic – úvod a 1. etapa”

Slovensko 2014 – příprava na eurolehocyklotrip

Před naším velkým letním cyklo čundrem jsme potřebovali otestovat nové oblečení, zkusit si jízdu terénem na těžko a hlavně po zimě protáhnout zatuhlé nohy. Ideální k tomu účelu byl víkend po 1. květnu. Původní plán jet na Šumavu jsme zavrhli, protože tam mělo být podle předpovědi celou dobu hnusně. Směr jsme tedy otočili na východ, pže na Slovensku zaručovala předpověď méně srážek. Ve výsledku to ale bylo tak akorát, abychom vyzkoušeli výhřevnost a nepromokavost našich hadrů a zároveň nebyli moc zpruzelí. Takže cíl výpravy se splnil na 100%. Pro logistickou jednoduchost jsme se omezili na přímé vlaky a tak jsme se nechali dovézt z České Třebové do Horní Lidče, pak jsme udělali okruh přes Bílé Karpaty, Strážovské vrchy, Malou Fatru, Oravu a Kysuce do Čadci. Tam jsme nasedli na expres zpět do ČT.

Pokračovat ve čtení “Slovensko 2014 – příprava na eurolehocyklotrip”

Eurolehocyklotrip 2014 4. část – Itálie, Rakousko a domů

Den 16. Merano – Salerno

Vstáváme v 8, už je sluníčko, nikam se neženeme, sušíme, žereme nektarinky a višně ze stromu nad stanem(několik nektarinek nám v noci spadlo přímo na plachtu). Jdu dopouštět vodu, potkám panimámu z farmy(bude ji k 80), ta umí jen německy a tak ji sotva vysvětlím, že jsme kamarádi od Uliště, na pokec to není. Jako slavnostní oběd nás nenapadne nic jinýho, než balíček jáhlů s 1/2 kilem mozarelly…je z roho sotva poživatelná kaše, ale natřískaná kaloriemi. Počkáme na polední pauzu pickerů, abychom se aspoň rozloučili, a jedeme dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 4. část – Itálie, Rakousko a domů”

Eurolehocyklotrip 2014 3. část – Francouzské a Švýcarské Alpy

Den 11: Albertville – Martigny

Poznáváme pravou tvář Alp. Prvních 20km do Ugine je pohoda, ale pak to začne. Jedeme objížďkou hlavní silnice do Flumet, takže vyjíždíme a sjíždíme několik set metrů, užíváme si první alpské kašpárkové stoupání. Dál sedlo přes Megéve v 1100m. Sjeli jsme do Domanci (550m) a pokračovali megaúdolím do Šamonic (Chamoney) pod Mont Blancem (asi 1100m). Frajera nejvyššího jsme asi viděli když se v mracích otevřela díra na habány nad náma. Projeli jsme město, nebylo tak příšerně turistické, jak jsme čekali, ale stejně jsme celkem kvapně mizeli dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 3. část – Francouzské a Švýcarské Alpy”

Eurolehocyklotrip 2014 2. část – Francouzské středohoří, Rhona, Isera

Den 5: Limoux – Riols

Ráno prší, z čehož mám ohromnou radost, pže jsme se aspoň dospali. V 9 přestává a v 10 už ležíme na silnici směr Carcassone. Příjezd je docela komplikovanej, musíme město obloukem objet, abychom se dostali k historickému centru. Tady mě blbla přehazovačka, tak jsme se v ní museli pošťourat. Carcassone bylo samozřejmě narvaný turistama, střídali se tu neuvěřitelný davy. My počkali, až opadne nejhorší vlna a pak jsme se s kolama vydali dovnitř. Překvapilo nás, že to celý bylo dost velký. Pak vyrážíme směr Francouzské středohoří. Naše Mapa 1:100 000 opět postrádá výškopis, takže nás čeká překvápko v podobě nekonečného stoupání přes penu Negru. To se táhne snad 30 km, a jsme z něj dost hotoví. Taky trochu zmokneme, ale to je celkem příjemný, pže jsme se už dobře přehřívali. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 2. část – Francouzské středohoří, Rhona, Isera”

Eurolehocyklotrip 2014 1. část – Přejezd, Španělsko a Pyreneje

Den -1: VM – Dubeč

Před cestou chceme přespat u JT v Praze Dubči. Dojedeme do Chocně, pak vlakem do Phy Libně, cestou pokecáme s Jíťou, která jede z Pardubic z práce. Cesta z Libně do Dubče má být hrozně snadná, tak ani neberu mapu. Praha nás ale těžce vyškolila, motáme se po periferiích o 2 hodiny dýl, než byl plán a za JT dorážíme až poměrně pozdě. Definitivně se rozhodujeme jet ráno z Běchovic na Masarykáč, tak abychom stihli dojet na Florenc 3 hod před odjezdem busu, tzn v 6. ráno.

Den 0: Praha – Barcelona

Ráno jde vše podle plánu, jako ranní ptáčata vylétáme v 5 z dubče, narvaným elefantem přejedeme z Běchovic na Masarykáč a v 6 už začínáme rozkládat kola na Florenci. Jde nám to celkem od ruky, autobusáci z nás mají haló, že je to jako v depu. Se strečovou fólií nešetříme, vyjedeme celou roli, zbytky vyjdou i na brašny. V 8 je hotovo. Když jsme dobalili, tak přišel někdo prudit, že viděl naše balíky na kameře a že nám to do busu nevezmou. Řekli jsme, že to pořešíme s řidičem. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 1. část – Přejezd, Španělsko a Pyreneje”