Winter is coming! A proto startuji sérii článků se zimní tématikou. Nemůžu začít ničím jiným než výlety na rakouské winterraumy z let 2010-2012, které jsme tou dobou podnikali při jakémkoliv zimním volnu. Jednalo se o lehce alternativní dovolené a věřím, že tento způsob cestování může být inspirativní pro spoustu z vás.
Co že je to ten winterraum?
Winterraum je místnost se základním vybavením k přespání a bývá součástí většiny chat, které spravuje Alpenverein. Někdy se jedná o kus sklepa, jindy o boční část chaty a někde se dostanete dovnitř do hlavní chaty, kde jsou odemčeny některé místnosti, které pak můžete využívat. Některé winterraumy jsou otevřené, k jiným je třeba zapůjčit si univerzální klíč. Vybavení pro přespání je také hodně různé, některé nouzovější raumy mají jen 4 stěny, postel a stůl a jsou myšlené spíš jen jako závětří pro snězení oběda, když jdete kolem.
Lepší kategorie mají kamna a více místa a dají se používat jako plnohodnotné chaty. Před cestou je tudíž velmi záhodno si na stránkách alpenverreinu vyhledat vhodnou chatu, pročíst do čeho vlastně jdete a podle toho se na výlet připravit. Na každé chatce je kasička, do které vhodíte na konci peníze podle ceníku. Členové (mitglieder) Alpenvereinu a studenti jsou cenově zvýhodněni. Vše je založeno na poctivosti nocležníků a částky nejsou nijak závratné. Bylo by hodně nefér tohoto systému zneužívat, když je pro nás všechno tak báječně připraveno!
S čím je třeba počítat
Winterraumy se nerezervují. Může se tedy stát, že přijdete do obsazené chaty. My jsme se s cizí skupinou potkaly jen jednou a přestože jsme překročili oficiální počet míst, vešli jsme se všichni na postele. Je ale fajn být připravený na cokoliv a radši si vzít mimo spacáku i karimatku pro případ nedobrovolného spaní na zemi.
Chaty jsou bez obsluhy. Když bude mít chata kamna, budete si topit sami, někdy je potřeba nasekat dříví, vykopat si ve sněhu za chatou záchod atd. Většina raumů je ale na návštěvníky skvěle připravena. Co se nás týče, tak nám vyhovovalo, že jsme se starali sami o sebe, člověk pak má pocit, že si ubytování skutečně zaslouží. Vezměte si svoje jídlo. Někdy je sice pro hladové nocležníky za drobný poplatek k dispozici třeba kus špeku nebo lahváč, ale rozhodně to není pravidlem.
Budete se pohybovat ve volném zasněženém terénu. Je proto potřeba mít přehled o stavu sněhu a lavinové situaci. Rozhodně je potřeba mít aspoň základní povědomí o lavinách a o tom, kde je bezpečné se pohybovat. Počítejte s tím, že příchod k chatě není udržovaný a může procházet i prudčími pasážemi. Podle podmínek se vybavte sněžnicemi, skialpy, splitboardem, případně mačkami a cepínem, aby váš výlet neskončil dřív než začne :-). Není větší vopruz než se brodit hlubokým sněhem.
A jak vypadaly naše výlety?
Jedno měli společné, dopravu. Vždy jsme vyráželi kamarádovým autem, pusíkem, do kterého jsme se (i za použití rakví) byli schopní narvat i v 6 lidech. Vyráželi jsme na noc z Prahy a cílem byly časově relativně dostupné lokality. Na parkoviště u nástupního místa jsme dorazili před svítáním, pak si dali pár hodin spánku na sedačkách a se svítáním se vyzbrojili baťohy a vyrazili na chajdu. Volili jsme ty ne úplně snadno přístupné, aby byla menší šance kolize s jinými sněhomylci. Ne pokaždé jsme se na chatu dostali za 1 den, někdy bylo potřeba přespat ve stanu a jednou jsme si zvolili tak vzdálený cíl, že jsme tam ani nedošli.
Program byl různý, kamarádi volili většinou skialpy, my pak sněžnice. Když bylo málo sněhu, tak jsme chodili pěšky, někdy vylezli sněhovým žlebem na hřeben. Základním pilířem výprav byly kamarádi horolezci, kteří nám ukazovali, co všechno se dá na horách podnikat.
Tak a to je na začátek všechno, v dalších částech se už dostanu ke konkrétním výpravám.
