Den 6: zpátky do Obirsie Lotrului
Přes noc pršelo a ráno mrholí. bereme si tedy bundy a vyrážíme k sedlu Saua Steflesti. Cestou míjíme nádrž s přečerpávací elektrárnou. Jelikož je mokro, cesta je bahnitá. Často jedeme v kolejích lesáckých strojů. Potkáváme hodně dělníků, kteří zde staví silnici. Dotace z Evropské unie se projevují. Rumuni staví po svém. Na rozdíl od nás nestaví ucelené úseky. Takže se nám stalo, že jsme jeli po lesní cestě, kde by se pomalu ani nevyhnula dvě auta a najednou byla z cesty luxusní asfaltka široká tak na 3 pruhy. A za chvíli zase lesní cesta. Po příjezdu k sedlu začíná pršet víc.
Navíc je nahoře zima. Sjíždíme a klepeme kosu. Nejdřív se ji snažíme zahnat zastávkami na slivovici, ale když se spustí větší chcanec, tak se schováme pod stromy a vaříme si čaj. Déšť neustává, takže musíme pokračovat v něm. Obaleni pončy a pláštěnkami na brašny najíždíme na novou silnici. Konečně začínáme stoupat, čímž se zahříváme.
Dojedeme do sedla a těšíme se na pohodový sjezd po asfaltce. Představy se nám brzy hroutí. Asfalt končí a začíná bahňák. Za 10 km sjezdu se z nás staly koule obalené bahnem. Promrzlí a zničení přijíždíme do Obirsie. Nově postavený penzion má otevřeno. Využíváme toho a na zahřátí si dáváme místní specialitu ciorba de burta. Je to polévka podobná naší dršťkové, dávají do ní hodně smetany a pálivé papriky. Přinesou nám pořádný kotel. Chuťově je výborná. Mnohem lepší než jídlo v Talmaciu. Nabízí nám nocleh, my s díky odmítáme. V Obirsii máme vyhlídnuté místečko.
Spíme na stejném fleku jako před šesti dny. Nevaříme a proto u nás neloudí smečka psů. V potoce nahrubo umyjeme nejšpinavější věci a jdeme spát. tentokrát výjimečně necháváme většinu věcí venku u kol, abychom nezaprasili stan. V noci kolem stanu bloudí nějaké zvíře,které vydává zvláštní zvuk. Něco jako když se protáčí řemenice. Usoudíme, že zvuk vydává jen divný pes a ignorujeme ho.
Den 7 a 8: do Petrosani a návrat
Ráno naštěstí vysvitlo slunce. Vypereme věci v potoce a necháme je usušit. Kola byly tak zasviněné, že jsme je tam vykoupali taky. Zatahuje se,tak se chystáme vyjet do Petrosani. Vyhrabeme z pod chatky balící fólii, kterou jsme tam nechali cestou tam a vyrážíme.
U cesty jsme viděli 8 štěňat, která měla hnízdo mezi patníky. Vyjeli jsme k sedlu a pak již jen vychutnávali poslední sjezd. V Petrosani balíme kola a vyrážíme vlakem do Simerie. čam čekáme na půlnoční vlak. Nádraží je klidné a má i svoji čekárnu. Nastupujeme do vlaku do Budapešti. Sedíme v kupé s Rumunem, který jede do Vídně a umí anglicky. Konečně potkáváme Rumuna, se kterým si rozumíme! prokecáme celou noc a dozvíme se spoustu věcí o rumunských zvycích a poměrech.
V Budapešti nám před nosem ujíždí vlak do Čech. Čekáme tu tak další čtyři hodiny. Opět si užíváme železničních hlášení v maďarštině. Ve vlaku do České Třebové relaxujeme. Po příjezdu vybalujeme kola a míříme do Vysokého Mýta. Cesta domů je triumfální. To co nám normálně přijde jako kopec ani necítíme. V šest večer končí naše výprava na křižovatce U Lípy. Oba spěcháme a tak ani nedáváme cílové pivo. Třeba příště…
