Den 4: Transfagarash Highway
Nastal den D naší výpravy. Nejprve dojíždíme cestu kolem nádrže. Po cestě se před námi stěhuje stádo ovcí čítající několik set kusů. Vlněná masa úplně zaplavila silnici. Čekáme tedy hodnou chvíli, než se několika ovčákům a tlupě jejich psů podaří ovce nasměrovat na stráň pod námi.
Kolem jedenácté se dostáváme zpět na magistrálu a začínáme stoupat. silnice je velmi dobře udržovaná, stoupání po asfaltu jde snáz než jsme čekali. Silnice se kroutí lesem kolem horské řeky s několika malými vodopády. Provoz není velký. Postupně se v průzorech začínají objevovat nejvyšší hřebeny. Vyjíždíme z lesa, cestu zpestřují estakády. Přeje nám počasí – svítí slunko, ale na vrcholcích se válejí těžké mraky. To přidává již tak krásným a barevným hrám na výrazu. S narůstající výškou přibývá i fotících a kochacích zastávek. Místy to vypadá, že silnice vede přímo do oblak. Krásu celé scenérie nemá cenu popisovat, vychutnejte si ji z fotek.
Ve čtyři hodiny přijíždíme k nejvyššímu bodu trasy, tunelu pod hlavním hřebenem(2050 m.n.m.). Jak se na místní poměry sluší, je neosvětlený. Hned po vjezdu do něj vidíme asi kilometr vzdálené světlo od výjezdu. Kolem cáká voda a troubící auta vytváří mohutnou ozvěnu. Zvláštní pocit… Na druhé straně stojí spousta stánků se suvenýry. Proti nám jede cyklista obtěžkán mnoha brašnami a vaky. Máváme na něj a pouštíme se řeči. Jmenuje se Štefan a je to Pan cestovatel. Vydal se z Berlína do Turecka a možná ještě dál. V Sedle seděl již 45.den . Vyměňujeme si s ním zážitky a fotíme si jeho CYKLOTURISTICKOU MAPU RUMUNSKA. Není sice o moc podrobnější než ta naše, ale naznačuje aslespoň reálnou kvalitu cest. Všichni si dáme na zahřátí doušek slivovice a pokračujeme.
My se stavujeme u jezera Balea Lac. Chtěli jsme se vykoupat, ale je taková kosa, že nám stačí opláchnout si nohy. A teď nás čeká sjezd až do nížiny. Silnici lemuje sposta opěrných zdí a propustků. V půlce stavíme u hotelu Balea Cascada a dáváme si zasloužené pivko. Pokračujeme a hledáme si nocleh. na radu Štefana přebrodíme říčku a zaleháme do zákrytu na druhé straně.
Den 5: přesun do Lotrului
Tenhle den pojímáme jako odpočinkový. Sjíždíme k hlavní silnici a po ní se přesouváme až do Talmaciu. Tady poprvé zkoušíme místní gastro. Objednáváme si jídlo, od číšníka jsme ale nebyli schopni pochopit, co to je. přinesl něco jako spálené kuřecí steaky s hranolkama, houskami a salátem. Maso bylo úplně bez chuti,ale zbytek dobrý. Z jedné porce jsme se oba najedli a stála nás jen dvanáct leu, dalším chodem byl typicky rumunský sendvič. K tomu samozřejmě pár piv…
Po jídle odbočujeme na silničku do hor. Projíždíme Sadu a sérii dalších nádherných vesniček. Všude stáda koní, ovcí a něčeho, co vypadá jako buvol. Orientujeme se podle slovního popisu z průvodce a buzoly. Pořád se nás drží štěstí – potkáváme dost lesáků, kteří nám potvrzují směr. Cesta, se nejdříve tvářila upraveně, dokonce s asfaltem. Postupně přešla ve zpevněnou a zhoršovala se.
Stan si stavíme na jedné odbočce. Se soumrakem kolem projíždí Jeep s dvěma Němci. Zastavují u nás a ptají se,jestli chceme zůstat tady. Říkáme, že jo. Odpovídají,že to je že to je dobře, že by nás nechtěli střelit. Až teď jsme pochopili,že to jsou lovci a jedou na zvěřinu.
