Neue Fürther Hütte (říjen 2010)
Už na podzim jsme byli natěšení na další porci alpského dobrodružství a tak jsme vyrazili. Složení posádky bylo JeyTee, Marci Peetrs, Majkl a Zdenál. Tentokráte byla našim cílem chata v NP Hohe Tauern. Akce byla myšlená jako pohodový relax v horách, ale nakonec se zvrhla v celkem bizarní výlet. Ale pojďme na to postupně.
Cesta byla o dost delší než na předchozí akce a tak jsme, i vzhledem k celkem pozdnímu odjezdu dorazili až se svítáním. V mapě jsme si vyhlédli parkování až na konci silničky vedoucí do doliny Hollersbach, ale stopla nás závora na kraji doliny. Tak jsme nechali auto tam, převlíkli se a vyrazili. Další komplikací byl sníh. U nás po něm nebylo ani památky a podle předpovědi neměl být ani tady. Jenže realita byl jiná a jak jsme vyrazili, tak ho rychle přibývalo. A jelikož bylo celkem teplo, tak byl totálně mokrý a pěkně se na nás balil.
V prvním díle jsem psal, abyste se před takovými výpravami zásobili informacemi o sněhu a dobrým vybavením. Rada byla na základě této zkušenosti. Na sníh jsme připraveni nebyli a sněžnice sebou netáhli. No popravdě, na tomhle sněhu by nám ani moc nepomohly, byla to napůl břečka a bylo jí dost. A tak se stalo, že jsme se do večera dobrodili jen kousek za půlku cesty. Tam jsme našli zazimovaný chlív, který nebyl zamčený a rozhodli jsme se přenocovat v něm. Spaní bylo jako postaru, podestlali jsme si slámou a vegetili si v suchu izolovaní od země. Společnost nám dělali hromady myší, které celou noc přebíhali přes spacáky a tak bylo o zábavu postaráno.
Ráno jsme si přivstali na 5, abychom šli po zamrzlém sněhu. Tato strategie ale fungovala jen chvíli, jak vyšlo slunce, tak jsme se zase utápěli v břečce a kolem poledne, po prvním prudším výšlapu už bylo jasné, že na chajdu nedorazíme ani dnes. Po kruciální poradě jsme se rozhodly dobývání chaty vzdát. Aspoň jsme se stihly do večera vrátit k autu (dolů to šlo po už prošlápnuté cestě mnohem rychleji). Na spaní jsme poodjeli na odlehlé parkoviště a 3 spali v autě a já s Majklem jsme si ustlali vedle auta směrem do škarpy. Pozdě večer u nás zstavil rakouský ochranář (byly jsme pořád v NP) a my čekali problémy. Když nás viděl, tak byla jeho jediná starost, aby nám v noci nebyla zima a když jsme mu slíbili, že neumrzneme, tak nám popřál šťastný večer a jel pryč.
Následující den jme si užili výlet na protější hřeben na Wildkogel, kde jsme se krásně rozehřáli, protože byly na sluníčku skoro až letní teploty. Tímto náš výlet skončil a my si slíbili, že chatu dobydeme někdy jindy. Majkl se o to ještě jednou pokusil, ale dopadlo to podobně 🙂
Franz Fisher Hütte (prosinec 2010)
Předvánoční 5denní výlet jsme namířili na chatu do nízkých Taur ve složení Marci, Majkl, Marťas a Zdenál. Auto jsme parkovali v dolině Wald hned po podjetí dálnice A10. Přístup byl tentokrát jednodenní :-). Pár hodin spodkem doliny a pak odbočka vpravo a necelé 3 hodiny hrabačky nahoru. Přišli jsme k otevřenému winterraumu, ale mělo to háček – byl už očividně neudržovaný. Ale tento stav tam musel být dost krátce, ani na stránkách chaty ještě neměli winterraum zrušený.
Jediným praktickým problémem pro nás bylo, že tu scházelo dřevo. Což v mrazech, které panovaly (cca -15°C až -20°C přes den) byl celkem problém. Po letmém průzkumu jsme kolem chaty dřevník nenašli. Pak jsme udělali podrobnější obchůzku i s odhazováním sněhu a našli jsme vedle kůlny kupu shnilých planěk od plotu, asi čekajících na odvoz. Nu což, v tom mraze jsme nepohrdli ničím. Vzali jsme je k našemu bejváku, jen je bylo potřeba naštípat. Cepín se nám moc neosvědčil, tak jsme je nakonec nalámali přes betonové zábradlí. První várku jsme vysušili a zapálili pomocí plynového vařiče, zbytek už jsme sušili na kamnech. S topivem jsme hospodařili tak efektivně, že nám vystačilo až do našeho odjezdu po 4 nocích.
Mimo toho, že opravdu hodně mrzlo nám náramně vyšlo počasí a měli jsme slunečno prakticky celou dobu. Okolí chaty poskytuje širokou škálu terénů, od plání po skály. My se toulali po okolí, vylezli jsme na Mosermandl, kluci se vyřádili na skialpech. Škoda, že je winterraum zrušený, na zimní veget je to parádní místo.