Giessener hütte (prosinec 2011)
Předsilvestrovský výlet na chatu v bočním údolí Maltatalu, tentokráte v třípárovém složení (JeyTee&Majkl, Jíťa&Peetrs, Marsi&Zdenál). Příjezd na místo činu proběhl po dálnici A10 s odbočkou do Malty v městečku Gmünd. Přístup k chatě byl opět zdlouhavý, a tak jsme se, po předchozích zkušenostech vybavili i stanem. Na ten také došlo, protože se nám nechtělo hrotit hledání chaty po čelovkách. Po 10 km pochodu mírnou dolinou jsme proto postavili stany před hlavním výstupem, u nádrže Gösskarspeicher.
Noc nebyla nijak mrazivá, bylo jen pár supňů pod nulou. Ráno jsme se navíc mohly nahřívat na sluníčku, protože bylo celý den azuro. Při výstupu za plné sluneční palby jsme pak odhazovali jednu vrstvu za druhou, abychom nakonec v cíli u chaty v 2200 metrech hodili opalovačku na karimatkách. Ano, přesně tak vypadá silvestr v Alpách. Winterraum byl oddělený, na plošině nad chatou. Interiér luxusní, předsíňka, místnost s dvoupatrovou palandou a kamny. Byli jsme nadšení jednak z chaty a jednak z pocitu, že jsme se vydrápali až sem a že to tu máme celé jen pro sebe. Ani ve snu nás nenapadlo, že by chatu dobyl ještě někdo další.
To se ale stalo. Po odpoledni stráveném sjížděním svahu nad chatou a nácvikem brždění pomocí cepínu jsme si dali pohodový večer s deskovými hrami a vánočním cukrovím. Pak jsme usnuli mrtvolným spánkem. Ve 3 hodiny ráno se rozrazili dveře a dovnitř přišla promrzlá holka se slovy I am hungry. Chvíli jsme po ní zírali a vůbec nám nedocházelo, kde se tady vzala. Naší první reakcí bylo, že jsme jí uvolnili místo u kamen a vyhrabali nějaké jídlo. Ona opakovala I am Hungry a nic si nebrala. Tak jsme to nechápaly. Za chvíli vtrhlo do místnosti dalších 5 lidí a bavili se maďarsky a teprve tehdy nám došlo, že to nebylo hungry, ale Hungary. Skupince jsme vyklidili místa dole a přesunuly se na horní patro paland. To se později ukázalo jako strategická chyba. Druhá skupinka byla totiž dost svérázná a hlavně taky dost netolerantní. Nahoře bylo cca o 20° víc a oni nás dost solidně vytápěli a navíc nechtěli větrat a nějak se s nimi nešlo domluvit.
Ráno jsme odešli žlebovat na hřeben nad chatou, Maďaři dospávali včerejší výstup. Oni to vzali najednou a navíc neměli sněžnice. Kdybychom jim nevyšlapali stopy, tak neměli šanci vůbec dojít. Užili jsme si krásný den a obhlédli přístup k Hochalmspitze, o kterou jsme se chtěli následující den pokusit. Stejně tak i Maďaři, kteří vstali už ve 3 ráno, ale přes horečné štrachání s věcma vyráželi až když nám zvonil budík v 5. My byli sbalení za půl hoďky a za chvíli jsme je předběhli. Dost rychle se kazilo počasí a foukal silný vítr, takže byly obě skupiny donuceny k ústupu. Maďaři se na chatě jen zbalili a hned valili zase dolů k autu. Tuhle skupinku jsme opravdu nepochopili, nicméně jsme byli rádi, že je od nich pokoj. Poslední den jsme se v klidu zabalili a do večera došli k autu. Ve vyšlapaných stopách a z kopce to odsejpalo krásně.
