Zdenálovy osobní stránky nejen o cestování
Tak, všechno sbaleno, peníze vyměněný, zvací dopisy do UZB vyřízený! S místem v báglech to není nijak valný, ale to se vyřeší příručním zavazadlem do letadla a pak už se uvidí. Můžeme mít 23kg zavazadlo, takže jsme se s věcma nemuseli nijak stydět. A taky že jsme se nestyděli. Můj Bágl má k 30 kg, Marci určitě nad 20. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 1. část – odlet a Biškek”
Na léto 2012 jsme naplánovali naši první asijskou výpravu. Letošní složení bylo dvoupárové – Jíťa s Peetrsem a Marci se mnou. Zvolili jsme centrální Asii a hlavním cílem byly velehory Tian-Šan. A když už jsme se trmáceli až do Orientu, samozřejmě jsme nechtěli vynechat ani Hedvábnou stezku. Na dovolenou jsme vyšetřili 4 týdny. Ty jsme se rozhodli rozdělit následovně: cca 3 týdny v Kyrgyzstánu (z toho 14 dnů na horách) a týden v Uzbeku městy Hedvábné stezky. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán – představení výletu”
Vstali jsme časně, sbalili vercajk před zrakem babiček pasoucích krávy a vyrazili širokou dolinou k jezeru Derebashi golu. Tam jsme přišli v poledne, dali koupačku a já hned po jídle usnul.
Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 6. část – Kačkar, Istanbul a návrat”
Od jeskyní jsme vyrazili pěšky, pže tam ještě nic nejelo. Brzo se nám ale podařilo chytnout tágaře, který jel zrovna do Tskaltuba a za cestu chtěl jen 1 GEL. Hned jsme přestoupili na maršrutku a na autobusáku byli pěkně brzo. Na Tbilisi jelo mrtě maršrutek, my potřebovali do Katsuri, což bylo cestou. Jelo se po hlavním tahu, silnice byly dobrý. Zastavovalo se v jedný žrádelně, tam jsme dali pivko a pak už nás vyhodili v katsuri. Tam jsme utekli tágařům a našli maršrutku na Borjomi(cca 30 km). Město na nás působilo hodně příjemně. Hned jsme zašli do íček, kde se nás ujal Arthur se svoji klasickou hláškou”Our services must be perfect”. Dostali jsme informací tolik, kolik se do nás vešlo. Skočili jsme proměnit prachy a na poštu konečně poslat pohledy, který jsme tahali už od Tbilisi.
Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 5. část – Malý Kavkaz a přesun do Turecka”
Sotva jsme se v Zugdidi rozespalí o půl 7 vyvalili z vlaku, už si nás naháněli maršrutkáři, kteří jeli na Mestii. Stáli tam 2. My naštěstí takticky počkali. Zatím se zaplnila první, většinu bagáže cpali na střechu a přikrejvali to plachtou, pže pršelo. My šli jako první do 2. mašiny, takže jsme měli věci pěkně schovaný uvnitř. Silnice byla oproti minulým velmi luxusní, asfalt skoro celou dobu a tak jsme se až skoro cejtili podvedený cenou 20 GEL. Tejpek nás vyhodil na náměstí u parčíku.
My měli naprosto zevlící náladu, tak jsme tu strávili pomalu půl dne. Naplánovali jsme 2 denní přechod Guli pasu ve směru na Ušbu a rozhodli se nic nehrotit a přespat v Mestii. Našli jsme velmi sympatický guest house u postarší paní v hezkým baráku, cena 15GEL za spaní + 10 za polopenzi. Super atmosféra, jedinou vadu měli pružinový postele, který nas skoro celý vcucly do sebe. Já si radši nafouknul karimatku a chrápal na zemi. Pže ještě bylo brzo a my měli hlad, tak jsme koupili kg párků a sežrali ho na posezení. A na to pak přišla luxusní večeře (smažený ryby, sýr, zelenina, opékaný brambory, zeleninové ragů, chleba). Večer jsme se šli provětrat do města, dali hnusný víno a pivo u ruskýho krámku a šlo se spát. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 4. část – Svanetie, Černé moře a okolí Kutaisy”
V poledne jsme byli v Alvani. hned u maršrutky se o nás začali přetahovat řidiči džípů do Omala. Orientačně jsme se zeptali na cenu, všichni drželi standard 200 GEL. Řekli jsme si, že nic neuspěcháme a šli jsme si za roh dát oběd (klasika – kačapuri) a nakoupit nějakej ten chleba a bonbóny do hor. Po chvíli se kolem nás začal ploužit malej teréňák Toyota RAV 4×4 plnej místních mlaďáků. Nabídli nám odvoz , po chvíli jsme se dohodli na 150GEL. Za to jsme byli docela rádi, pže u džípařů vepředu to na smlouvání nevypadalo. V klidu jsme dojedli a přebalili bágly, pak nám kluci narvali 2 bágly dovnitř a honzův šel na střechu. Jel s náma tejpek ve starým klobouku, vypadal v něm jako Jánošík. Podle věku musel mít papíry čerstvě, ale řízení mu šlo od ruky pěkně. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 2. část – Tušetie”
V pondělí odpol vyrážíme do Brna, s Pájou dokupujeme merino, impregnujeme a pak už si nás Ondra a spol zpracujou v hospodě. Jízdenky do Vídně máme na 10, cesta uběhne rychle, pže každý po svém využívá Fun and relax od Student Agency.
Na letišti máme klasickou řešičku s váhou – přestože máme nabouchaný příručáky a pohory na nohách, tak se nevejdeme do 20 kg. U našeho check-in sedí příjemná slečna, takže po iteracích přehazujeme věci z báglu do báglu, aby nikdo moc nevyčníval a chodíme si to k ní na pás kontrolovat. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 1. část – Odlet a Tbilisi”
V červnu 2013 jsme naplánovaly velkou pánskou jízdu ve složení Honzík, Pája a já. Zachtělo se nám poznat barvitou atmosféru Gruzie a především rozsáhlých horstev Kavkazu. Pája a já jsme si vyšetřili 5 týdnů, Honzík se musel kvůli povinnostem po 3 týdnech vrátit domů. Honzík si tedy koupil zpáteční letenku z Vídně do Tbilisi, my chvíli popřemýšleli a nakonec vybrali komplikovanější variantu: letenka do Tbilisi a nazpět z Istanbulu. To nám dalo parádní příležitost pocestovat na konci dovolené ještě po Turecku. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko – představení výletu”
