Zdenálovy osobní stránky nejen o cestování
Noc byla opět poklidná a jelikož jsme vstávali poměrně brzy, nemuseli jsme se o místo přetahovat s kravami a býky jako předchozí den. I když jsme vstávali brzy, neměli kam spěchat. Čekal nás jen přesun do Mestie, a navíc jsme s někým chtěli sdílet maršrutku, a tím lehce stáhnout cenu. Pokračovat ve čtení “Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 5. část”
Když jsme dorazili do Mestie, dali jsme si chvilku oraz v místním pakru. Zjistili jsme, že z kašny teče minerálka – což pro mě byla výborná zpráva a dokonalé osvěžení – a vyrazili jsme hledat ubytování. Pokračovat ve čtení “Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 4. část”
Sbalili jsme se a vyrazili do Kvabiskhevi na maršrutku zpět do Borjomi. Jelikož jsme ještě měli jeden den k dispozici, rozhodli jsme se v Borjomi podívat do lázní a zkusit nějakou procházku kolem – v mapě byly zakreslené treky po okolních kopcích. Pokračovat ve čtení “Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 3. část”
Do Khashuri jsme dorazili poměrně brzo ráno a hned zamířili k hostelu Gvirila . Našli jsme ho snadno, ale nikde ani živáčka… Pokračovat ve čtení “Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 2. část”
(Deník z letošní dovolené psala Marci, nelekejte se proto ženské koncovky v první osobě jednotného čísla 🙂 )
Letošní dovolená se nesla v trochu jiném duchu než ty předchozí. Už v prosinci jsme se s kamarády domluvili, že společně vyrazíme do Gruzie a Arménie. Z různých důvodů jsme s termínem museli několikrát hýbat, tím se základní plán značně změnil. Letenky jsme nakonec nekupovali společně, a tak se lišila jak data, tak místa odjezdu a příjezdu. Zjistili jsme, že společných budeme mít pouze několik dní. Naše časové rozpětí bylo 13. 6. 2016 až 2. 7. 2016, tedy 20 dní včetně cest a letenky jsme měli na přímé lety z Katowic do Kutaisi a zpět. Pokračovat ve čtení “Gruzie 2016 – dovolená s pupíkem 1. část”
Z Lali Opy jsme poslali mail do Ošskýho Guesthousu, jestli by nám zase nezářídily tágo z Taškentu do Oše. Nepřišla žádná odpověď a tak jsme změnili plány s tím, že pojedeme z Taškentu do Kokandu a tam stávíme pár dnů před odletem domů.
Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 6. část – návrat do Biškeku a odlet”
V 8 ráno nás naložil ještě s 2 Němkama týpek z guesthousu do vanu a hodil nás na hranice. Tam na nás už čekal řidič. Hranice se otvíraly v 9 a on tam čekal už od 6 aby byl první ve frontě. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 5. část – Buchara a Chiva”
Dopoledne nás čeká pohodový sestup k jezeru Sary Čelek. Jdeme hustou trávou, která je často vyšší než my. Některý mrkvice mají skoro 4 metry! Sem tam se po trávě svezem e po zadku. V 10 už jsme na silnici u Čeleku. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 4. část – ze Sary Čeleku do Oše”
ne 22.7 – so 28.7 Z Urmaralu na Sary ČelekRáno se kousek vracíme a nadcházíme cestu po stráni. Přelézáme pár mini kaňonů vymletých od vody a pak scházíme k řece, kde je vodní elektrárna. Naštěstí se dá po lávce přelézt na druhou stranu, jinak bychom se museli vracet úplně a celý údolí projít z druhý strany řeky, což by byla tak den ztráta. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 3. část – přechod Talasu”
Tágař nás vyhazuje u brány do národního parku. Zaplatíme 50 somů za vstup a jdeme číhnout, jestli náhodou někdo nejede nahoru. K začátku treku to je ještě cca 10 km po silnici a to se nám jít nechce. Zevlující tágaři ucítili šanci a sesypali se na nás jako vosy. Dávali hodně nadsazený návrhy(600 somů a podobný bláboly), tak jsme je odháněli a už jsme se chystali na procházku. Jeden z nich byl nějak neodbytnej a dost nechápavě se po nás koukal, když jsme ho odmítali, až pak nám došlo, že to není tágař, ale týpek, který jede nahoru pro jiný turisty. Vzal nás zadarmo a dost nám tím pomohl. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 2. část – Ala-Arča, Adygene a přesun k Urmaralu”