Štítek: deník

7.-12.6 Tušetie

Cesta do Omala

V poledne jsme byli v Alvani. hned u maršrutky se o nás začali přetahovat řidiči džípů do Omala. Orientačně jsme se zeptali na cenu, všichni drželi standard 200 GEL. Řekli jsme si, že nic neuspěcháme a šli jsme si za roh dát oběd (klasika – kačapuri) a nakoupit nějakej ten chleba a bonbóny do hor. Po chvíli se kolem nás začal ploužit malej teréňák Toyota RAV 4×4 plnej místních mlaďáků.  Nabídli nám odvoz , po chvíli jsme se dohodli na 150GEL. Za to jsme byli docela rádi, pže u džípařů vepředu  to na smlouvání nevypadalo. V klidu jsme dojedli a přebalili bágly, pak nám kluci narvali 2 bágly dovnitř a honzův šel na střechu. Jel s náma tejpek ve starým klobouku, vypadal v něm jako Jánošík. Podle věku musel mít papíry čerstvě, ale řízení mu šlo od ruky pěkně. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 2. část – Tušetie”

3-5.6 Vysoké Mýto – Tbilisi

V pondělí odpol vyrážíme do Brna, s Pájou dokupujeme merino, impregnujeme a pak už si nás Ondra a spol zpracujou v hospodě. Jízdenky do Vídně máme na 10, cesta uběhne rychle, pže každý po svém využívá Fun and relax od Student Agency.

Na letišti máme klasickou řešičku s váhou – přestože máme nabouchaný příručáky a pohory na nohách, tak se nevejdeme do 20 kg. U našeho check-in sedí příjemná slečna, takže po iteracích přehazujeme věci z báglu do báglu, aby nikdo moc nevyčníval a chodíme si to k ní na pás kontrolovat. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 1. část – Odlet a Tbilisi”