Štítek: pánská jízda

Den 16. Merano – Salerno

Vstáváme v 8, už je sluníčko, nikam se neženeme, sušíme, žereme nektarinky a višně ze stromu nad stanem(několik nektarinek nám v noci spadlo přímo na plachtu). Jdu dopouštět vodu, potkám panimámu z farmy(bude ji k 80), ta umí jen německy a tak ji sotva vysvětlím, že jsme kamarádi od Uliště, na pokec to není. Jako slavnostní oběd nás nenapadne nic jinýho, než balíček jáhlů s 1/2 kilem mozarelly…je z roho sotva poživatelná kaše, ale natřískaná kaloriemi. Počkáme na polední pauzu pickerů, abychom se aspoň rozloučili, a jedeme dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 4. část – Itálie, Rakousko a domů”

Den 11: Albertville – Martigny

Poznáváme pravou tvář Alp. Prvních 20km do Ugine je pohoda, ale pak to začne. Jedeme objížďkou hlavní silnice do Flumet, takže vyjíždíme a sjíždíme několik set metrů, užíváme si první alpské kašpárkové stoupání. Dál sedlo přes Megéve v  1100m. Sjeli jsme do Domanci (550m) a pokračovali megaúdolím do Šamonic (Chamoney) pod Mont Blancem (asi 1100m). Frajera nejvyššího jsme asi viděli když se v mracích otevřela díra na habány nad náma. Projeli jsme město, nebylo tak příšerně turistické, jak jsme čekali, ale stejně jsme celkem kvapně mizeli dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 3. část – Francouzské a Švýcarské Alpy”

Den 5: Limoux – Riols

Ráno prší, z čehož mám ohromnou radost, pže jsme se aspoň dospali. V 9 přestává a v 10 už ležíme na silnici směr Carcassone. Příjezd je docela komplikovanej, musíme město obloukem objet, abychom se dostali k historickému centru. Tady mě blbla přehazovačka, tak jsme se v ní museli pošťourat. Carcassone bylo samozřejmě narvaný turistama, střídali se tu neuvěřitelný davy. My počkali, až opadne nejhorší vlna a pak jsme se s kolama vydali dovnitř. Překvapilo nás, že to celý bylo dost velký. Pak vyrážíme směr Francouzské středohoří. Naše Mapa 1:100 000 opět postrádá výškopis, takže nás čeká překvápko v podobě nekonečného stoupání přes  penu Negru. To se táhne snad 30 km, a jsme z něj dost hotoví. Taky trochu zmokneme, ale to je celkem příjemný, pže jsme se už dobře přehřívali. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 2. část – Francouzské středohoří, Rhona, Isera”

Den -1: VM – Dubeč

Před cestou chceme přespat u JT v Praze Dubči. Dojedeme do Chocně, pak vlakem do Phy Libně, cestou pokecáme s Jíťou, která jede z Pardubic z práce. Cesta z Libně do Dubče má být hrozně snadná, tak ani neberu mapu. Praha nás ale těžce vyškolila, motáme se po periferiích o 2 hodiny dýl, než byl plán a za JT dorážíme až poměrně pozdě. Definitivně se rozhodujeme jet ráno z Běchovic na Masarykáč, tak abychom stihli dojet na Florenc 3 hod před odjezdem busu, tzn v 6. ráno.

Den 0:  Praha – Barcelona

Ráno jde vše podle plánu, jako ranní ptáčata vylétáme v 5 z dubče, narvaným elefantem přejedeme z Běchovic na Masarykáč a v 6 už začínáme rozkládat kola na Florenci. Jde nám to celkem  od ruky, autobusáci z nás mají haló, že je to jako v depu. Se strečovou fólií nešetříme, vyjedeme celou roli, zbytky vyjdou i na brašny. V 8 je hotovo. Když jsme dobalili, tak přišel někdo prudit, že viděl naše balíky na kameře a že nám to do busu nevezmou. Řekli jsme, že to pořešíme s řidičem. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 1. část – Přejezd, Španělsko a Pyreneje”