Po několika letech se nám konečně podařilo navázat na tradiční zimní alpské akce na winterraumech, domluvili jsme 4 denní výlet k našim jižním sousedům. 
Při výběru místa jsme byli dost omezení lavinovou situací, protože ta byla všelijaká, hlavně na západě Rakouska. Schůdné (to pro nás znamená 1. nebo 2. lavinový stupeň) bylo v podstatě jen Štýrsko. Vzpomněl jsem si na náš cyklo průjezd pohořím Gesäuse, který se nám hodně líbil. Po návštěvě stránek alpenverein jsme zjistili, že se v samém centru oblasti nachází krásná chata Hesshütte s winterraumem a tím pádem byla destinace výletu jasná.
Složení bylo 4člnné, horolezeceké duo Majkl s Honzou a pak Marci a já. Kluci byli po dlouhé pauze dost natěšení, Honzík cestu pojal i jako trénink a test věcí na svoji letní expedici do Tádžikistánu. Vyráželi jsme netrdičně z Brna, kde nás Majkl nabral cca o půl 6 ráno. Cesta po ose Vídeň – Loeben – Johnsbach ubíhala rychle a po desáté hodině jsme už parkovali na plácku u nástupu na trek na Hochtor a Hesshütte. Časová dostupnost je překvapivě skoro stejná z Brna i z Prahy.
Nástup na chajdu nám dal docela zabrat. Bylo to 800 výškových metrů a po nedodostatečném spánku předešlé noci jsme toho měli plné kecky. Hlavně poslední úsek, kde se šlo přes plato plné závrtů a menších houpáků (a kde jsme nechtěně odbočili z turistické pěšiny) bylo dost výživné. Nicméně o půl 5 už naše maličkosti konečně dorazili ke sklepu, kde jsme se chystali další 3 noci přebývat.
Winterraum patřil k těm skromnějším. Na stránkách chaty avizovali 6 míst, na přespání by se vešlo klidně 8 lidí, ale mimo paland tam nebylo skoro žádné místo a při našem delším pobytu jsme byli dost rádi, že jsme jen ve 4. dveře byli zafoukané sněhem, na což chataři pomatovali a tak se dala otevřít jen vrchní půlka a člověk vešel dovnitř stylovým skokem do sklepa. Trochu nás zklamalo, že nebyl zpřístupněný dřevník. Topili jsme dřevem, které bylo v krabicích v koutě. Moc ho už nebylo, tak jsme se snažili šetřit, aby taky zbylo na příští návštěvníky. V úsporném režimu jsme rozumně vytopili místnost a vždycky rozpustili sníh, aby bylo příští den co pít a taky jsme navařili čaj do termosek. Nejluxusnější na celém winterraumu byla kadibudka se zašupovacíma dveřma.
První den nahoře jsem vyrazili směr na Planspitze. Cesta by ale vedla ostrým traverzem a navíc byla mlha, ve které jme okamžitě ztratili značku i směr a tak jsme se rozhodli zkusit se podívat na boční hřeben od Hochtoru. Výstup to byl příkrý, na mě až moc. Sněhové podmínky ale přály a tak si šlo zakopávat stupy, se kterými šlo stoupat dobře. Kousek pod hřebenem jsme to otočili nejdřív Marci a já, za chvíli i kluci. Ti si pak dali ještě větší dardu v kotli hned pod Hochtorem, zatímco my se už vraceli na chatku. Než se kluci vrátili, tak jsem ještě zkusil za chatou vykopat takové “miniiglú” nebo spíš záhrab. Venku se udělalo pěkně hnusně, začal foukat vítr a byla pěkná kosa. Musím říct , že v záhrabu ale bylo snesitelně a kdyby měl člověk pončo nebo igelit na odizolování, tak si noc v něm umím představit. No, to necháme na vyzkoušení někdy příště.
Druhý den jsme šli na Hochzinödl. Bylo jasno a mimo větru příjemné podmínky. První část jsme šli se sněžnicemi, a když jsme s dostali na zmrzlé plato, tak jsme přezuly na mačky. Z vrchu byl úžasný výhled a naplno jsme si uvědomili jak jsou Gesäuse prudké. Za křížkem nahoře jsme se šli schovat do závětří, dali svačinu, a pak už celí promrzlí upalovali dolů.
Poslední den se hodně oteplilo a začalo hustě pršet. V tom byl nesmysl se o cokoliv pokoušet, a tak jsme se rozhodli rychle zmizet k autu. Sníh byl hodně těžký a začal klouzat. Z kopců okolo začali jezdit laviny, proto jsme se pro jistotu vraceli prostředkem doliny, kde nic nehrozilo. K autu jsme dorazili za 3 hodiny promoklí jak vodníci.
