Pro přípravu na výlet do střední Asie jsme se rozhodli dát několikadenní “rozcvičku” v Alpách. Volba padla na dolinu Maltatal, kterou jsme si předtím ošahali už při výletu na Giessenerhütte. 
Tentokrát nás jela celá grupa, 2 auta. Vyráželi jsme na červencové svátky, s víkendem to dalo na 4 dny volna. Jeli jsme z Prahy na noc a ráno jsme se vykulili z aut před mýtnou branou na cestě k nádrži Hauptspeicher kolnbrein. Tam jsme věci přeházeli do většího auta a nahoru se vydali jedním, abychom ušetřili na mýtném. Majklovo autíčko do prudkého kopce celkem trpělo, ale dalo to a tak jsme se u nádrže v klidu přezbrojili do hor.
Našim cílem byla Osnabrücker Hütte. Za 3 hodinky jsme k ní dorazili. Chtěli jsme se ubytovat ve winterraumu nebo v nějaké společné cimře. S tím nás ale dost nepříjemná obsluha poslala někam a snažili se nás nacpat do (asi) nejdražších pokojů s povinnou polopenzí. Připadali jsme si jak v mlejnku na turisty. S “díky” jsme takovou nabídku odmítli, přečkali pod střechou bouřku a pak šli hledat nahoru místo na spaní. Stany jsme pro sichr vzali sebou, takže o nic nešlo.
Zakotvili jsme v dolině pod Celler spitz na rovném a krásně schovaném placu kousek pod ledovcem. Postavili jsem stany cca ve 2500 m a nechali je tam až do konce výletu, po kopcích jsme chodili nalehko. První den jsme se vydrápali na Cellera a pod Kalberspitzen. Tam se na nás začala hnát mega bouřka a mazali jsme ke stanům, jak rychle to jen šlo. Stihli jsme to jen tak tak. Další den jsme si šli zkusit pohyb po ledovci na Ankogel. Krásná cesta, jen nahoře byl mrak a hustý mlíko. Došli jsme k vrcholové skalce, tam už nebylo nic vidět, tak jsem se šli toulat jinam po ledovci. Výhledy super, počasí se umoudřilo a nahoře to byla fakt pecka. Poslední den už proběhl jen návrat k autu a pak valba směr Tschechien.
