Zdenálovy osobní stránky nejen o cestování
Odpočinkový den, ploužíme se po hřebeni, děláme hodně zastávek, je pod mrakem a nějak na nás dolehnul frmol posledních dní, tak jsme se rozhodli nic nehrotit a kempujeme už pod bývalým lyžařským střediskem Piribreg u pramene. Od stanů vidíme parádně do kraje směr Skopje, kouř z fabriky pod náma, pozorujeme bači s pořádnýma stádama ovcí a cpeme se borůvkama. Pokračovat ve čtení “Makedonie 2014 – 2. část”
V závěru léta 2014 se nám podařilo našetřit 10 dnů na dovolenou. Destinace byla jasná – před rokem nás učarovala Makedonie, takže jsme chtěli pokračovat v jejím poznávání. Místo standardního trýznění těla dlouhými pochody jsme tentokrát přeřadili do režimu pohoda, v horách se více poflakovali. Následující deník proto není nejvhodnějším popisem hor pro lidi, kteří by se do stejných míst rádi vypravili, ale spíš zachycuje srdečnou atmosféru tohoto neuvěřitelného kraje. Pokračovat ve čtení “Makedonie 2014 – 1. část”
Z Lali Opy jsme poslali mail do Ošskýho Guesthousu, jestli by nám zase nezářídily tágo z Taškentu do Oše. Nepřišla žádná odpověď a tak jsme změnili plány s tím, že pojedeme z Taškentu do Kokandu a tam stávíme pár dnů před odletem domů.
Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 6. část – návrat do Biškeku a odlet”
V 8 ráno nás naložil ještě s 2 Němkama týpek z guesthousu do vanu a hodil nás na hranice. Tam na nás už čekal řidič. Hranice se otvíraly v 9 a on tam čekal už od 6 aby byl první ve frontě. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 5. část – Buchara a Chiva”
Dopoledne nás čeká pohodový sestup k jezeru Sary Čelek. Jdeme hustou trávou, která je často vyšší než my. Některý mrkvice mají skoro 4 metry! Sem tam se po trávě svezem e po zadku. V 10 už jsme na silnici u Čeleku. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 4. část – ze Sary Čeleku do Oše”
ne 22.7 – so 28.7 Z Urmaralu na Sary ČelekRáno se kousek vracíme a nadcházíme cestu po stráni. Přelézáme pár mini kaňonů vymletých od vody a pak scházíme k řece, kde je vodní elektrárna. Naštěstí se dá po lávce přelézt na druhou stranu, jinak bychom se museli vracet úplně a celý údolí projít z druhý strany řeky, což by byla tak den ztráta. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 3. část – přechod Talasu”
Tágař nás vyhazuje u brány do národního parku. Zaplatíme 50 somů za vstup a jdeme číhnout, jestli náhodou někdo nejede nahoru. K začátku treku to je ještě cca 10 km po silnici a to se nám jít nechce. Zevlující tágaři ucítili šanci a sesypali se na nás jako vosy. Dávali hodně nadsazený návrhy(600 somů a podobný bláboly), tak jsme je odháněli a už jsme se chystali na procházku. Jeden z nich byl nějak neodbytnej a dost nechápavě se po nás koukal, když jsme ho odmítali, až pak nám došlo, že to není tágař, ale týpek, který jede nahoru pro jiný turisty. Vzal nás zadarmo a dost nám tím pomohl. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 2. část – Ala-Arča, Adygene a přesun k Urmaralu”
Tak, všechno sbaleno, peníze vyměněný, zvací dopisy do UZB vyřízený! S místem v báglech to není nijak valný, ale to se vyřeší příručním zavazadlem do letadla a pak už se uvidí. Můžeme mít 23kg zavazadlo, takže jsme se s věcma nemuseli nijak stydět. A taky že jsme se nestyděli. Můj Bágl má k 30 kg, Marci určitě nad 20. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán 1. část – odlet a Biškek”
Na léto 2012 jsme naplánovali naši první asijskou výpravu. Letošní složení bylo dvoupárové – Jíťa s Peetrsem a Marci se mnou. Zvolili jsme centrální Asii a hlavním cílem byly velehory Tian-Šan. A když už jsme se trmáceli až do Orientu, samozřejmě jsme nechtěli vynechat ani Hedvábnou stezku. Na dovolenou jsme vyšetřili 4 týdny. Ty jsme se rozhodli rozdělit následovně: cca 3 týdny v Kyrgyzstánu (z toho 14 dnů na horách) a týden v Uzbeku městy Hedvábné stezky. Pokračovat ve čtení “Kyrgyzstán & Uzbekistán – představení výletu”
V září 2012 nás čeká jižní Morava, tentokráte na 4 dny. Pája už přezbrojil na lehokolo, já jedu ještě na Šemíkovi. No, a protože naše trasa začíná v Uherském Brodě, domlouvám si s AZUBákama schůzku na vyzkoušení lehokola. Honza Galla mě půjčuje Maxe, učí mě na něm jezdit a já si ho poctivě projíždím do Nivnice. Během chvíle jsem si leháro naprosto zamiloval. Vrátili jsme se a pak jsem přesednul zpátky na Šemíka. No, nejradši bych pokračoval na leháru… 🙂 Taky jsem ho na podzim pořídil. Pokračovat ve čtení “Okolo hranic – 4. a 5. etapa”
