Další pokračování načínáme v druhé půlce dubna 2012. Tentokrát čáru kopírujeme poctivěji. Držíme se zásady, že bychom měli začínat na stejném místě, kde končíme předchozí etapu, a tak cestujeme vlakem do Bruntálu. Odtud na Krnov, kde pokoukáme po krásném centru a vyjedeme na rozhlednu Cvilín, která je bohužel zavřená. Pak rychle do Opavy, opět si projíždíme město a mizíme do Oderských vrchů. Spíme v lese kdesi za Budišovicema. Pokračovat ve čtení “Okolo hranic – 2. a 3. etapa”
Jednou si to takhle s Pájou kodrcáme o prodlouženém víkendu rychlíkem do Hanušovic. Na plošině máme odložená kola, chceme si pojezdit pod Sněžníkem a Rychlebskými horami. V rámci ranní otupělosti koukáme z okna a mudrcujeme. Vytahujeme svačinu a během ní rozebíráme zajímavé destinace v celé republice. Pokračovat ve čtení “Okolo hranic – úvod a 1. etapa”
Vstáváme v 8, už je sluníčko, nikam se neženeme, sušíme, žereme nektarinky a višně ze stromu nad stanem(několik nektarinek nám v noci spadlo přímo na plachtu). Jdu dopouštět vodu, potkám panimámu z farmy(bude ji k 80), ta umí jen německy a tak ji sotva vysvětlím, že jsme kamarádi od Uliště, na pokec to není. Jako slavnostní oběd nás nenapadne nic jinýho, než balíček jáhlů s 1/2 kilem mozarelly…je z roho sotva poživatelná kaše, ale natřískaná kaloriemi. Počkáme na polední pauzu pickerů, abychom se aspoň rozloučili, a jedeme dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 4. část – Itálie, Rakousko a domů”
Poznáváme pravou tvář Alp. Prvních 20km do Ugine je pohoda, ale pak to začne. Jedeme objížďkou hlavní silnice do Flumet, takže vyjíždíme a sjíždíme několik set metrů, užíváme si první alpské kašpárkové stoupání. Dál sedlo přes Megéve v 1100m. Sjeli jsme do Domanci (550m) a pokračovali megaúdolím do Šamonic (Chamoney) pod Mont Blancem (asi 1100m). Frajera nejvyššího jsme asi viděli když se v mracích otevřela díra na habány nad náma. Projeli jsme město, nebylo tak příšerně turistické, jak jsme čekali, ale stejně jsme celkem kvapně mizeli dál. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 3. část – Francouzské a Švýcarské Alpy”
Ráno prší, z čehož mám ohromnou radost, pže jsme se aspoň dospali. V 9 přestává a v 10 už ležíme na silnici směr Carcassone. Příjezd je docela komplikovanej, musíme město obloukem objet, abychom se dostali k historickému centru. Tady mě blbla přehazovačka, tak jsme se v ní museli pošťourat. Carcassone bylo samozřejmě narvaný turistama, střídali se tu neuvěřitelný davy. My počkali, až opadne nejhorší vlna a pak jsme se s kolama vydali dovnitř. Překvapilo nás, že to celý bylo dost velký. Pak vyrážíme směr Francouzské středohoří. Naše Mapa 1:100 000 opět postrádá výškopis, takže nás čeká překvápko v podobě nekonečného stoupání přes penu Negru. To se táhne snad 30 km, a jsme z něj dost hotoví. Taky trochu zmokneme, ale to je celkem příjemný, pže jsme se už dobře přehřívali. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 2. část – Francouzské středohoří, Rhona, Isera”
Před cestou chceme přespat u JT v Praze Dubči. Dojedeme do Chocně, pak vlakem do Phy Libně, cestou pokecáme s Jíťou, která jede z Pardubic z práce. Cesta z Libně do Dubče má být hrozně snadná, tak ani neberu mapu. Praha nás ale těžce vyškolila, motáme se po periferiích o 2 hodiny dýl, než byl plán a za JT dorážíme až poměrně pozdě. Definitivně se rozhodujeme jet ráno z Běchovic na Masarykáč, tak abychom stihli dojet na Florenc 3 hod před odjezdem busu, tzn v 6. ráno.
Den 0: Praha – Barcelona
Rozkládání kol na Florenci
Ráno jde vše podle plánu, jako ranní ptáčata vylétáme v 5 z dubče, narvaným elefantem přejedeme z Běchovic na Masarykáč a v 6 už začínáme rozkládat kola na Florenci. Jde nám to celkem od ruky, autobusáci z nás mají haló, že je to jako v depu. Se strečovou fólií nešetříme, vyjedeme celou roli, zbytky vyjdou i na brašny. V 8 je hotovo. Když jsme dobalili, tak přišel někdo prudit, že viděl naše balíky na kameře a že nám to do busu nevezmou. Řekli jsme, že to pořešíme s řidičem. Pokračovat ve čtení “Eurolehocyklotrip 2014 1. část – Přejezd, Španělsko a Pyreneje”
Vstali jsme časně, sbalili vercajk před zrakem babiček pasoucích krávy a vyrazili širokou dolinou k jezeru Derebashi golu. Tam jsme přišli v poledne, dali koupačku a já hned po jídle usnul.
Od jeskyní jsme vyrazili pěšky, pže tam ještě nic nejelo. Brzo se nám ale podařilo chytnout tágaře, který jel zrovna do Tskaltuba a za cestu chtěl jen 1 GEL. Hned jsme přestoupili na maršrutku a na autobusáku byli pěkně brzo. Na Tbilisi jelo mrtě maršrutek, my potřebovali do Katsuri, což bylo cestou. Jelo se po hlavním tahu, silnice byly dobrý. Zastavovalo se v jedný žrádelně, tam jsme dali pivko a pak už nás vyhodili v katsuri. Tam jsme utekli tágařům a našli maršrutku na Borjomi(cca 30 km). Město na nás působilo hodně příjemně. Hned jsme zašli do íček, kde se nás ujal Arthur se svoji klasickou hláškou”Our services must be perfect”. Dostali jsme informací tolik, kolik se do nás vešlo. Skočili jsme proměnit prachy a na poštu konečně poslat pohledy, který jsme tahali už od Tbilisi.
Sotva jsme se v Zugdidi rozespalí o půl 7 vyvalili z vlaku, už si nás naháněli maršrutkáři, kteří jeli na Mestii. Stáli tam 2. My naštěstí takticky počkali. Zatím se zaplnila první, většinu bagáže cpali na střechu a přikrejvali to plachtou, pže pršelo. My šli jako první do 2. mašiny, takže jsme měli věci pěkně schovaný uvnitř. Silnice byla oproti minulým velmi luxusní, asfalt skoro celou dobu a tak jsme se až skoro cejtili podvedený cenou 20 GEL. Tejpek nás vyhodil na náměstí u parčíku.
Zevlení v parku uprostřed Mestie
My měli naprosto zevlící náladu, tak jsme tu strávili pomalu půl dne. Naplánovali jsme 2 denní přechod Guli pasu ve směru na Ušbu a rozhodli se nic nehrotit a přespat v Mestii. Našli jsme velmi sympatický guest house u postarší paní v hezkým baráku, cena 15GEL za spaní + 10 za polopenzi. Super atmosféra, jedinou vadu měli pružinový postele, který nas skoro celý vcucly do sebe. Já si radši nafouknul karimatku a chrápal na zemi. Pže ještě bylo brzo a my měli hlad, tak jsme koupili kg párků a sežrali ho na posezení. A na to pak přišla luxusní večeře (smažený ryby, sýr, zelenina, opékaný brambory, zeleninové ragů, chleba). Večer jsme se šli provětrat do města, dali hnusný víno a pivo u ruskýho krámku a šlo se spát. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 4. část – Svanetie, Černé moře a okolí Kutaisy”
Po snídani vyrážíme dál, s tím, že zkusíme stopovat. A máme kliku! Třetí auto nám zastavuje. je to plnej džíp s korbou. Vevnitř místo není, ale na korbě ho je hafo. Sedneme si zády ke kabině na kameny a říkáme si, že to je fajn nápad, jak udělat improvizovaný sedačky. Bágly si naházíme k nohám. Ještě si říkáme, že to bude pořádnej adrenalin na tý vysypaný cestě na korbě, ale nakonec to zase taková akce nebyla, protože během našeho putování prohrnul cestu bagr. No i tak kvalitní zážitek. Řidič se s tím klasicky nepáral. V sedle zastavil a ukázal nám, ať vypadneme z těch kamenů a ž tam nám došlo, že je jde dát na mohylu, která tam byla nad něčím hrobem. Během jízdy dolů jsme párkrát prolili pod vodopády, který se projížděli, dole na rovince to týpek pořádně rozvalil, takže jsme tam lítali jako hadr na koštěti. Pokračovat ve čtení “Gruzie&Turecko 3. část – Kazbegi”
